7°C
Ivo Pešák měl desítky kamarádů, ale ty důvěrné by – jak sám mockrát řekl – spočítal na prstech jedné ruky. Mezi ně patřil Jan Jonáš (64), někdejší manažer deníku Svobodné slovo, ale také muzikant a zakladatel hudební skupiny Mývalové. „Když Ivo odešel od Ivana Mládka, často s mojí skupinou jezdil, a protože jsme se seznámili někdy v roce 1976, myslím, že jsem ho poznal opravdu dobře,“ řekl Blesku.
Fotografující svědek
Ivo Pešák si Jonáše vybral i za svědka na své svatbě. „Zavolal mi někdy na podzim 1985, kolem půl osmé ráno, a povídá – Honzo, já se dneska žením a nemám svědka. Půjdeš?“
Svatebčané se sešli před devátou u známé pražské hospody U Medvídků. Ivo Pešák s nastávající, stavařkou Miladou, svědek Jonáš, jakási inženýrka, svědkyně novomanželky a také její kamarádka z protějšího zlatnictví. „Ta přinesla prstýnky,“ vzpomíná Jan Jonáš. „Nacpali jsme se všichni do wartburgu, Ivo řídil, a jelo se na úřad do Libčic nad Vltavou.“ Pešák cestou koupil lahev rumu Korzár, prý aby bylo na přípitek.
„V Libčicích už čekal předseda místního národního výboru se sekretářkou a za necelou hodinku bylo po všem,“ líčí Jonáš. Svatbu na Pešákovo přání fotografoval a vzpomíná, že přípitek po obřadu se vskutku konal. „Ivo i my další jsme si dali s předsedou pořádně do nosu, a tak novomanželka Milada musela zpáteční cestu odřídit. Z nás ostatních nikdo nemohl…“
Co se škádlívá…
Svatební hostina se odehrála v hospodě U Bubeníčků v Myslíkově ulici v Praze. „V lokále byl rezervovaný stůl, podával se guláš a pivo. Když jsme dojedli a trochu poklábosili, šlo se naproti do činžáku. Ve velkém bytě zlatnice, co obstarala prstýnky, byly nachystané chlebíčky a pití a slavilo se až do rána,“ vybavuje si Jan Jonáš.
Přišlo celkem asi deset lidí, a když už měli všichni pěknou »náladičku«, rozhodl se Pešák, že s Miladou nebude. „Jdu od tebe pryč, nezdržuj mě, žít s tebou nechci,“ řekl a zmizel. Vrátil se po pár desítkách minut, prohlásil, že si všechno rozmyslel a že svatba platí.
„Platila, ale zase jenom krátce. Ivo to všechno zopakoval a znovu pláchl. Jenže to už jsem ho z očí nespustil,“ popisuje Pešákův svědek Jonáš. „Zmizel u Bubeníčků ve výčepu a dával si tam točené.“ Po návratu Pešák všechno zase anuloval, Miladu láskyplně políbil a už u ní zůstal. Pravda, o pár let později opět odešel, manželství se rozpadlo a rozvedli se. Dlouho ale v odloučení nezůstali, řekli si, že rozvod byla chyba. Dali se zase dohromady a následovala druhá svatba. Od té doby spolu byli až do Ivovy smrti.
Pešákovy skopičiny
„Je to němý komik, ale božský,“ říkali o něm Pešákovi kamarádi. Člověk, jenž by ho neměl rád, snad ani neexistoval. Lidé, kteří ho znali, dodnes vzpomínají, jak kvůli sázce nasadil v brněnské zoo jaguárovi (pravda, odchovanému ošetřovatelem na lahvi s mlékem) obojek a povodil ho po areálu. Málem přišel k úrazu, protože jeden z přítomných na šelmu klekl a jaguár se ohnal tesáky. Zůstala mu v nich Pešákova noha, ale protože zvíře nestisklo čelisti, vše se naštěstí obešlo bez zranění.
V brněnské zoo také dodnes vzpomínají na večer, který tomu předcházel. Kapela Mývalové pro ně hrála v hospodě Kníničky, a protože s ní jezdila Helena Růžičková se synem Jiřím – a ti dva pro legraci nikdy nechodili daleko – vymysleli si s Pešákem perfektní skeč. Sandokana! Pešák ho hrál, Helena Růžičková byla Marianna a Jirka představoval domorodce. Psina byla neskutečná a do hry se postupně zapojila celá hospoda. I takový byl Ivo Pešák.
Ivo Pešák zemřel v pondělí 9. května na pooperační komplikace po operaci bypassu, kterou podstoupil v pražském IKEMu. Pohřeb se uskuteční v pondělí, 16. května ve 14:00 v kostele sv. Jakuba na zámku Zbraslav.
