Velký vztah jsem měla třeba s Edou Sedlářem, což byl asistent režiséra Janíka Roháče. Eda pak ale bohužel strašným způsobem podlehl alkoholu, takže se s ním vůbec nedalo vydržet. Dělal s kamarády hrozné tahy, nezapomenu třeba, jak přitáhli domů s Pavlem Bobkem a rozbili mi všechny moje parádní skleničky. Tahle partie s Edou prostě nemohla mít dobrý konec.

Alkohol – zabiják vztahů

Vůbec si zpětně uvědomuji, že mi pití mých přátel zasahovalo do života víc, než mi bylo příjemné. Přispělo třeba k rozchodu s mým prvním a posléze i s mým druhým mužem, s Edou se kvůli tomu vůbec nedalo vydržet. Ale nebyl v tom velkou výjimkou. K té době to prostě patřilo. Mí známí měli často pocit, že jim alkohol dává svobodu, která tu jinak scházela. Podle mě to byla ale jen falešná iluze. Možná jsou lidé, které alkohol uvolní tak, že jsou vtipní a milí. Já mám ale zkušenost, že si většinou jen vtipní připadají. Něco se v člověku s alkoholem opravdu otevře, ale ne vždycky zrovna to nejlepší. (Já jsem nikdy sama alkoholu neholdovala. Občas jsem se napila, ale nikdy jsem neměla potřebu pít alkohol pravidelně.)

Osudové setkání s Josefem

Ale abych neodbočila moc daleko. S Edou jsem se rozešla v květnu 1968. Možná bych se k tomu ani neodhodlala, nebýt paní režisérky Evy Sadkové, která mi zavolala a nabídla mi hlavní roli v televizním filmu Bahno podle Čechovovy povídky. A tady jsem se setkala s Josefem Abrhámem, který hrál jednoho z důstojníků, co si přišel k té statkářce půjčit ruble! Strašně jsem se do něj zamilovala, a to mi vlastně pomohlo se s Edou rozejít, jinak bych možná ani na rozchod neměla sílu. Já ale byla náhle tak zamilovaná, že jsem ani nepřipustila, aby se mě dotýkal někdo jiný než Josef.

Smáli jsme se v posteli

Vydrželi jsme pak spolu osm let. Nikdy jsme se nevzali, byl to však jeden z nejdelších vztahů mého života a z mé strany určitě nejsilnější. Jen na ten rozchod nerada vzpomínám. Přesto na tu dobu myslím v dobrém, byly to nádherné roky. Josef je báječný, velmi vzdělaný, plachý, ale taky má smysl pro humor. Ono se říká, že v posteli se člověk moc nenasměje, ale my jsme si vymýšleli takové ptákoviny, že jsme se opravdu bavili pořád. Samozřejmě jsem to nakonec odnesla já, ale o tom nechci mluvit, protože to tak zřejmě muselo být – že si vzal Libušku Šafránkovou, že se spolu potkali v divadle.

Až přišla Libuška…

Libuška byla prostě rozhodnutá si ho vzít. Helena Růžičková mi pak vyprávěla, jak byla na začátku sezóny u jejich prvního setkání v divadelním klubu. Tehdy Libuška seděla vedle ní, a když ji režisér všem představil, ukázala prstíčkem na Pepu Abrháma a řekla: „Toho si vezmu.“ A nebyl to vtip.

Josef byl moje životní láska, a taky jsme se potkali ve správnou dobu – oba jsme byli v ideálním postavení, kdy on měl svoji úžasnou práci, já jsem měla svoji úžasnou práci. Radil mi chytré věci, které by mi třeba nikdo nikdy neřekl. Hodně mě podporoval a fandil mi. Tím víc mě nakonec zaskočilo, že má jinou – a že to dokonce dlouho tají.

To, že se Josef schází s Libuškou, jsem se totiž dozvěděla náhodně při návštěvě kadeřnice, tam se ví všechno. Kadeřnice mi se slzami v očích řekla, že už to nemůže vydržet a že jsem tak hloupá, když už to přitom všichni vědí.

Maminka mě nemusela

Předtím jsem si však nemohla na Josefa stěžovat. Mnozí se diví, jak jsem mohla žít s takovým fešákem, po němž šílely stovky ženských. Ve skutečnosti byl ale Josef úžasný i povahově. Až do Libušky jsem neměla důvod na něj žárlit a nikdy bych se ho nezeptala, kde byl.

Malý problém jsem ale měla s Josefovou maminkou. Jako by se opakovala situace z mého prvního manželství. Abrhámova maminka mě nemusela. Když jsme k ní šli na návštěvu, Pepa mě kontroloval, jestli nemám moc krátké sukně a jestli nejsem moc namalovaná. Nebylo mi to příjemné. Maminka mě strpěla, když tedy s tím jejím Pepou chodím. Ale věděla jsem, že nejsem ta správná. Libuška to měla lehčí, ta samozřejmě správná byla.

S Josefem jsme v podstatě bydleli, nebyli jsme ale spolu vždy. Protože respektoval přání maminky, dost často chodil spát domů. Byl u mě ale vlastně pořád, starala jsem se o něj, jako bychom byli normální partneři.

Libuška s Josefem k sobě pasují

Musím říci, že náš vztah nekazilo ani to, že jsme oba byli dost často na zájezdech. Každý den jsme si telefonovali, což v době, kdy nebyly mobily ani maily, nebylo tak samozřejmé. Já jsem opravdu neměla vůbec důvod na něj žárlit. Kdykoliv jsem se vrátila, přijela jsem do stejné situace, jako když jsem odjížděla. Žádný tajný život zjevně nevedl.

Hráli jsme spolu ale jen jednou, v té inscenaci Bahno, která nás spojila – a kterou pak bolševik stejně zakázal jako dekadentní. Proč se to častěji nezopakovalo? Já jsem byla v té době spíš zpěvačka. Ale když už jsme u toho společného hraní – on a Libuška k sobě neskutečně pasují. Všechno, kde se spolu objevili, bylo vždycky perfektní a okouzlující.

Fotogalerie
9 fotografií