Milionovou výhru z kulinářské soutěže TV Prima Na nože už Robert Zatloukal rozdělil. „Polovina z ní půjde na umoření hypotéky na rodinný domek v Lysé nad Labem, kde s rodinou žiju. Zbytek dáme na nějakou pěknou dovolenou a něco i na horší časy, kdyby přišly,“ má Robert jasno. Jako skoro ve všem. I když – vždycky to tak nebylo.
Příkladem vzornosti nebyl
Robert říká, že vzorovým dítětem, žákem ani učněm nikdy nebyl. „Naši se mnou asi měli dost práce,“ přiznává. Otec sklář a matka spojovatelka ale syna zvládli hodně chytrým způsobem – sportem. Od čtyř let obouval brusle a hokej hrál i na základní škole a později v učení. „Sport je odříkání a disciplína, tam jsem divočit nemohl. Tak jsem si to vynahrazoval v učení na kuchaře.“
Do školy v Šumperku víc nechodil než chodil a kdyby nebylo jeho prvního životního vzoru, kuchaře Bohumila Chvátala z hotelu Grand, mohl skončit špatně. „Měli jsem týden výuku a týden praxe v Grandu a pan Chvátal nás nenechal jen škrábat brambory. Vařili jsme doopravdy a mě to chytlo.“ Na své první jídlo, rajskou s hovězím a knedlíky vzpomíná dodnes. „Porce stála dvacet korun a z jídelního lístku zmizela jako první.“
Jako sedmnáctiletý se stal otcem dcery Venduly. „Měl jsem tehdy ramena jak dospělý chlap, žil jsem s prodavačkou o tři roky starší. Pak to nějak přestalo samo od sebe.“ Své závazky ale plnil, nejdřív čtyři stovky alimentů, pak – až do roku 2009 – čtyři tisíce.
Na vandr »do Němec«
Na vojnu narukoval v roce 1990, k tehdejší Pohraniční stráži do Domažlic, skončil v Rozvadově. „Byl jsem tam dvacet měsíců a našel tam perfektní kamarády. Jeden z nich, Sokolovák Mirek Hajdú mi pak napsal do Šumperka a zlákal mě na práci do Německa.“ Nastoupil do italské pizzerie v Tischenreutu v Bavorsku, po pár letech přešel do hotelu v Mitterteichu.
„Byla to dobrá škola i dobrá práce. Němci vyžadovali preciznost, nic se nedalo odfláknout.“ „Byla to dost psina, ale za dva roky člověk zjistí, že ani ti Němci nespolkli všechnu moudrost a že jsme v mnohém alespoň dvakrát lepší, než oni.“ Robert Zatloukal se nicméně hodně naučil, kuchyně v Bavorsku už byly »na digitálu« a počítačích. „Z jejich kuchyně jsou snad nejlepší bramborové a špekové knedlíky. Ty si dělám i dneska.“
Z pivnice na Primu
Po návratu měl kuchař Zatloukal dva roky v nájmu pivnici v Šumperku a pak začal pracovat v pražské restauraci Ambiente. Když ho kamarád Marek přihlásil do soutěže Na nože, nejdřív nikam nechtěl. „Teď nelituju, byla to obrovská zkušenost. A lidé mi dost fandili, dokonce i teď, když na place servíruji jídla, mě jich dost pozná. Je to příjemný pocit.“ Robert se nedávno oženil, s manželkou Kristýnou mají tříměsíčního syna Jana. Je otcem nejen už zmíněné Venduly (20), ale i dalšího syna Ondřeje (6). „Vždyť říkám, že jsem neměl jednoduchý život,“ krčí rameny a dodává, že se všichni navzájem pořád stýkají a žije se jim v pohodě. „Na tom nic nezměnilo ani to, že jsem vyhrál milion,“ dodává se smíchem Robert Zatloukal.
ZATLOUKALŮV ITALSKÝ RECEPT PRO ČTENÁŘE BLESK.CZ
JEHNĚČÍ KÝTA NA ČERNÝCH OLIVÁCH
Potřebujeme: 1,5 kg jehněčí kýty, 20 dkg celeru, 20 dkg mrkve, 20 dkg petržele, řapíkatý celer, 0,5 kg cibule, 40 dkg černých vypeckovaných oliv, 2 kg čerstvého artyčoku, 80 dkg rajčat, 3 stroužky česneku, 3 dl olivového oleje, sůl, pepř, polenta
Připravíme: vykostěnou kýtu osolíme a opeříme, prošpikujeme černými olivami a zprudka orestujeme na rozpáleném oleji. Z kořenové zeleniny si připravíme základ – každý druh zvlášť orestujeme a smícháme dohromady, přidáme oloupaná a spařená rajčata. Do základu vložíme maso a dusíme 3–4 hodiny při teplotě 110°C. Neobracíme, občas podlijeme kuřecím vývarem (cca 0,5 l). Měkké maso vyjmeme, základ propasírujeme přes jemný cedník, dosolíme, připepříme. Do šťávy nakrájíme zbytek černých syrových oliv. Podáváme s gratinovaným artyčokem a polentou.
), ať se mu daří a někdy do Ambiente zajdeme na nějakou baštu..moc dobře tam vaří a drahé to rozhodně není.. 
