7°C
Jak Blesku herečka svěřila, považuje přímo za šílenství, že mezi sebou soupeří dvě totožné soutěže – Talentmania a Česko Slovensko má talent. Navíc ji prý dohání přímo k zuřivosti některé reakce poroty. „A to se na to vůbec nekoukám. Jen nahodile,“ říká Bohdalová, která pevně věří, že její detektivky osloví cílovou skupinu, kterou hledání talentů už přestalo definitivně bavit. „Z toho bych měla opravdu upřímnou radost,“ netají herečka.
Jak myslíte, že po těch pět neděl bude vypadat skóre talentových soutěží versus vaše detektivky?
„Nevím. Přála bych si ale a doufám, že si diváci správně vyberou. A já jim slibuji, že když zvolí nás, určitě je nezklameme. Naopak je pobavíme. A já budu mít obrovskou radost.“
Detektivní sérii režiséra Zdeňka Zelenky viditelně hodně věříte. Musela jste být při natáčení ve svém živlu…
„To máte pravdu. Nejvíc mě bavily převleky a převtělování se do jiných osob. Přímo nadšená jsem byla z role bezdomovkyně. Tady člověk nemusí dávat vůbec pozor, jak vypadá. Naopak čím hůř, tím líp. A to je příjemné.“
Do postavy doktorky Kalendové, na které pět detektivek stojí, jste určitě dala notnou dávku představivosti. Do bezdomovkyně alespoň určitě, včetně kostýmu.
„Sama ne. Máme výbornou kostýmní návrhářku Alenu Schaferovou. Já mám ale vždycky představu, jak by ta moje postava měla vypadat, a u té bezdomovkyně byla naprosto konkrétní. Dokonce jsem si zašla ke svému zubaři a pořídila si čtyři nasazovací zuby. A můžu říct, že souhlasím s televizní reklamou, která hlásá, jak ty zuby držej. Opravdu držej, nemohla jsem je někdy ani sundat.“
Převleky před časem vyvolaly obavy, jestli náhodou nejste nemocná. Že prý najednou nosíte paruky.
„Ano. Jednou jsem jela rovnou z natáčení pokřtít kalendář fotografií Jakuba Ludvíka. Sundala jsem si tedy paruku, ale v tu chvíli zjistila, že nemůžu mezi lidi, protože ty vlasy pod ní vypadaly strašně. Pospíchala jsem, a tak jsem si ji zase nasadila.“
A vy jinak nenosíte paruky?
„Ne. Tohle bylo na veřejnosti poprvé. Jsem totiž ten typ, co ho každý objímá a i hladí po hlavě. Mohlo by se tak lehce stát, že by mi ji posunuli, a to by bylo příliš legrace najednou.“
V prvním díle detektivek máte krásné scény s Jiřím Schmitzerem. S jeho otcem Jiřím Sovákem jste byla nesčetněkrát skvělá dvojka. Mají ti dva něco společného?
„To víte, že ano. V první řadě je Jirka skvělý herec, stejně jako byl Sovák. Potom je stejně v práci poctivej a má charisma. Může hrát ošklivého, zajímavého i pěkného. Sovák nebyl žádný krasavec, žádný Alain Delon, měl ale charisma. A to je pro herce podstatný. V tom je Jirka po tátovi.“
Říká se, že Sovák dokázal být mimo plac dost protivný.
„Asi jak na koho. Já si stěžovat nemůžu.“
Schmitzer se Sovákem se neměli rádi. Mluvil s vámi někdy Schmitzer o tom?
„Ne. A myslím, že teď už je to zbytečné, a především jedno. Sovák se teď kouká seshora, kde už si to určitě srovnal, a Jirka nebude chodit na trh s tím, co se v něm odehrávalo nebo odehrává.“
Když vám někdo nabídne roli, obvykle chcete nejdřív číst scénář, než se rozhodnete. Bylo to tak i v případě seriálu Ach, ty vraždy!...?
„Ne. Věděla jsem, že to režisér Zdeněk Zelenka píše na mě. Navíc jsme se před tím scházeli a povídali si o tom. Tady jsem opravdu neváhala ani minutu. A těším se na další dva díly detektivek, které teprve budeme točit. Ve finále jich bude sedm.“
A co potom?
„Potom přijde na řadu pořad Než se něco upeče, půlhodinka uteče. Takové pokračování Dobré rady nad zlato. No a pak už se budu soustředit jen na Sanitku.“
Režisér Filip Renč vás v seriálu Sanitka 2 obsadil do role matky šéfa záchranky. Už máte scénář v ruce?
„Ne, ale během týdne bych měla dostat najednou deset dílů. A to je příjemný. Člověk si tak může rozvrstvit síly. Když dostáváte díly po jednom, nevíte, čím a jak bude postava končit, a to nemám ráda. Bohužel, v současné moderní době se to tak obvykle dělá.“
Kromě práce, co máte teď v plánu?
„Zazimovat chalupu.“
Jezdíte tam přes rok?
„S celou rodinou tam pokaždé dokonce trávíme Vánoce. Já peču, vařím, smažím, zatápím, přikládám a vůbec nevylezu a je mi fajn.“
V příštím roce vás čeká opět významné jubileum. Nechystáte k němu film, který by vám dal další životní roli?
„Životní roli? Tak tu beru v každém čase, i mimo jubileum. Kdybych věděla, že někdo něco takového pro mě chystá, těším se už teď. Vypadá to ale, že není zatím stále nápad.“
A co takhle medaile z rukou prezidenta? Ta by vám k jubileu radost neudělala?
„Tak to udělá radost každému. Já ale na medaile moc nejsem. Já si v životě už jenom přeju zdraví a aby se lidé ke mně chovali slušně.“
Máte představu, jak by taková oslava měla vypadat?
„To nechám na ostatních. Navíc na to nechci vůbec myslet. Jsem pověrčivá a nemusela bych se toho také dočkat.“
