Málokdo ale ví, že nechybělo moc a místo oblíbené herečky byla z Janžurové učitelka.
Proč je z původně plánované učitelky herečka?
„Na pedagogickou školu v Českých Budějovicích jsem šla po vzoru rodičů. To povolání má doteď můj obdiv. Jenže lásku k divadlu jsem pak nedokázala potlačit.“
Scházíte se ještě se svými spolužáky a učiteli?
„Podle možností ano. Jak s těmi pedagogy, tak s těmi druhými z DAMU. Bohužel v naší herecké partě už čtyři lidé zemřeli. Václav Mareš (†68), Láďa Křiváček (†48), Mirek Nohýnek (†55) a Miluše Dreiseitlová (†62).“
Myslíte, že se ve vás při kontaktu s vnoučaty probouzí pedagog?
„Doufám, že mě zbytky pedagogiky příliš nepronásledují. Každá babička je jiná. Mám naštěstí od Pána Boha dar jednat s dětmi. Nedělá mi to žádné problémy. Nejsem přísná, podle mě se docílí všechno láskou a pěkným jednáním. Stačí dobrá taktika. Vnoučata mi to vracejí laskavostí a spoustou zážitků. Pokud můžu, jsem s nimi moc ráda.“
I režiséři prý dostávají z herců to nejlepší laskavostí.
„To je pravda. Pracovala jsem s některými, co mě dokonce nechávali improvizovat, tušili, že ve mně něco je. Vzpomínám si třeba na jeden z mých prvních televizních seriálů Píseň pro Rudolfa III., který režíroval Mirek Vašta. Čekal, co vymyslím. To vám dává velký vítr do plachet.“
Například o Jiřím Krejčíkovi se ale říká, že je pedant.
„Každý to má dané jinak. Krejčík má jinou metodu, taky jsem na ni zabrala, cítila jsem se ovšem trochu spoutaná. Když se ale dnes dívám na jeho filmy, dávám mu za pravdu. Pan Krejčík si taky teď zahrál v Cukrárně. Dostal roli zuřivého dědečka, který rozmlátí holí dorty. Jeli jsme spolu z natáčení a povídali si. Poděkovala jsem mu, že mě držel v otěžích, protože aspoň zase vzniklo něco jiného.“
Natáčení Cukrárny skončilo, co teď?
„Člověk se stále potřebuje na něco těšit. Každý den něco přinese, já tomu věřím. Ale neutápím se ve snech, žiju to, co je. “
