14°C
Moniko, jak byste teď popsala vaše poměry v rodině?
„Nemluví se mi o tom dobře... Byla bych nejradši, aby už tahle kapitola byla za mnou. Rodiče si bohužel nevybíráme, takže ani já jsem si tátu vybrat nemohla. Do mého života už ale nepatří a patřit nebude.“
Prý vás napadl a vyhrožoval vám. Už se situace zklidnila?
„Ubližuje nám neustále a já jenom doufám, že ho to někdy přejde. Třeba teď jsem se dozvěděla, že mě chce nachytat opilou, vyfotit a posílat do novin, jaká že to jsem alkoholička. Asi abych měla špatnou pověst, neměla práci a tím pádem nemohla pomáhat rodině. Super táta, ne?!“
Nenapadlo vás nějak se tomu bránit?
„Především jsem si řekla, že je to jeho boj, jeho ostuda, jeho prohra. Je mi to líto, ale nic víc s tím dělat nemůžu. A pak věřím na boží mlýny, který pomalu, ale jistě melou.“
Jaká je vaše poslední vzpomínka na otce?
„Není hezká a mluvit o ní nebudu.“
Monika Absolonová se za otce dlouho styděla, teď už o něm dokáže mluvit otevřeně. Čtěte!
Jiní muži vás netrápí?
„Vůbec ne. Muže mám hrozně ráda, ale je málo těch, kterých bych si skutečně vážila. Byla jsem teď dlouho sama a byla jsem ráda, že mám volno jen pro sebe. To už teď ale neplatí.“
Jste zamilovaná?
„Mám teď vedle sebe muže, se kterým je mi moc dobře. Nechci předbíhat, náš vztah je teprve v začátcích, ale mohlo by to klapnout, předpověděla mi ho totiž kartářka.“
Kdo to je? Známe ho?
„Ne, není z branže. Je to bratr mého nejlepšího kamaráda. Je o jedenáct let starší než já, je chytrý, milý, pozorný a hlavně má rád mě a ne zpěvačku Absolonovou.“
Odjel s vámi i na vaši třítýdenní dovolenou do Anglie?
„Nejel, ale nemusel se bát, že bych se tam zakoukala do jiného. Tam jsem se nejela seznamovat s lidmi, ale s anglickým jazykem. Také jsem si tam chtěla odpočinout a hledat inspiraci životní i pracovní. Bylo to skvělé. Ráno jsem běhala, pak se učila angličtinu, četla knížky, na které přes rok nemám čas, protože usínám i u časopisů.
Nějaký čas neměla na vztahy náladu, mužům nevěřila a ani potiže s otcem tomu nepřispěly. Teď má ale chlapa, čtěte!
S jakou slovní zásobou jste tam vyrazila?
„Hi, I am Monika! (směje se) Pár vět jsem dala dohromady, ale stydím se mluvit, protože vím, že dělam chyby.“
Proč jste se vůbec rozhodla pro letní školu v Anglii?
„Mam hotelovku, pak rok jazykovky, myslela jsem si, že půjdu na práva, ale začala jsem se brzy věnovat zpěvu. Zatímco moji spolužáci chodili po škole do hospody a na diskotéky, já jsem jezdila po vystoupeních a hrála v divadle. Tyhle věci mi unikly, takže jsem se na ně těšila. Navíc se tam odstěhovala moje kamarádka, která mi tu chybí.“
Za sebou máte další plastickou úpravu nosu. Kolikátou již?
„To neprozradím, ale bylo jich víc. Někdo se narodí krásnej, někdo si musí pomoct a někdo ani po ikstý krásně nevypadá. Nedá se nic dělat, mrzí mě to, ale bohužel se u mě objevily snad všechny komplikace, které mohly nastat. Ale tak to mám v životě běžně. Takže jsem v podstatě zvyklá.“
Je taková operace bolestivá?
„Bolí to strašně, pokud je to v lokální anestezii, ale obličej mě živí, takže možná budu doživotně zkoušet, jestli můj nos bude jednou vypadat hezky. Mohla bych si ale koupit roušky po Jacksonovi...“
Na divadle skoro každý večer prožíváte emocemi nabité scény. Nechybí vám to o prázdninách?
„A jak! Když se nehraje, mám přebytečný emoce a pláču pomalu i u zpráv a nad vším se dojímám.“
Co vás třeba dojalo?
„Koukala jsem se v televizi na záznam narozeninového koncertu Karla Gotta, kde jsem i vystupovala. Na konci pořadu mu tleskala celá O2 Aréna vestoje. Tak to jsem se neudržela a bulela. Karla si nesmírně vážím, je to ikona, hodně toho dokázal a navíc to je hrozně milý člověk.“
Co jste mu dala k narozeninám?
„Hodně jsem nad tím přemýšlela a bylo to těžký, protože on si všechny věci může dopřát sám. Slyšela jsem, že má rád Fidorky, tak jsem mu koupila 70 Fidorek. A pak jeho oblíbenou voňavku, ale protože jsem znala jen značku a ne typ, koupila jsem dvě, tak se mu snad aspoň jedna líbí.“
Vy sama si na voňavkách zakládáte, že?
„Miluju je! A taky mámu, bráchu, psa a pak ještě velký kabelky, pantofle, barevný ponožky a tepláky. A občas i nějakýho muže.“
