ROLE PRVNÍ: LORRAINE V DRACULOVI

PŘÍBĚH O PONÍŽENÍ V LÁSCE

Tuhle nešťastnou holku hrajete v životě už podruhé.
„Dracula byl mým prvním muzikálem. Když jsem šla na konkurz, netušila jsem, že ještě za čtrnáct let budu na jevišti. Měla jsem sice natočené dvě desky, ale myslela jsem si, že půjdu studovat práva. Vlastně mám Draculu spojeného se všemi zásadními změnami, které se v té době v mém životě udály. Maturovala jsem, odstěhovala se z domova, zamilovala se do svého budoucího manžela, taky jsem absolvovala autoškolu a pořídila si psa.“

Teď už víte, o čem život je?
„To nevíte nikdy! Tehdy jsem Lorraine hrála úplně jinak, protože jsem ještě nezažila žádný pořádný zklamání. Bylo mi jednadvacet. Pak se mi leccos v životě událo, a když mi o Draculově návratu říkal producent Olda Lichtenberg, věděla jsem, že bych strašně chtěla znovu hrát Lorraine! Už jsem si byla jistá, že bych to zklamání a ponížení zahrála.“

V čem jste jí podobná?
„Kromě hledání lásky a štěstí? Těžko označit jedno místo. Její příběh je krásnej a krutej zároveň. Ona přijde k Draculovi jako nevinná holka. Zamiluje se do něj a přechází všechno to divné, co kolem něj je. Tak to myslím máme všechny, když se zamilujeme. Lorraine se snaží poradit bratr a to já mám taky tak. Lorraine se nakonec stane upírkou, čeká, že jí to přinese věčné štěstí po boku muže, kterého miluje. Místo toho přichází totální rozčarování, je nešťastná a pije.“

Řešila byste podobnou situaci popíjením?
„Že bych byla někdy alkoholička? To opravdu ne! Ale stane se, že člověk hledá útěchu u kamarádů a ti řeknou: Tak pojď s námi na panáka... Někdy to pomůže. Ale že bych seděla sama doma s flaškou, to se mi nestalo.“

ROLE DRUHÁ: MONA LISA

PŘÍBĚH MANŽELKY DESPOTY

To taky znáte ze života.
„Jsem rozvedená a některý vztahy mi nevyšly. Na začátku jste vždycky zamilovaní a nevidíte, že se k sobě vůbec nehodíte. Hrozně chcete věřit, že tentokrát to bude báječný a ačkoliv pro to oba uděláte maximum, nakonec to nevyjde. Já jsem hodně přizpůsobivá, ale najednou mám záklopku a řeknu si: To už je moc. Ale udělám to po nějakém vnitřním trápení. Každého člověka, kterého si vpustíte do života, přece musíte mít ráda. A konce bolí.“

Jenže sama víte, že veliká láska se může změnit ve velikou nenávist. Přesně takhle to dopadlo u vašich rodičů.
„Láska mezi nimi byla na začátku absolutní. Začali spolu chodit, když mámě bylo sedmnáct a tátovi devatenáct. Jenže pak se všechno změnilo. Teď mám pocit, jako když jsem se ocitla ve špatným filmu. Někteří lidé možná mají pocit, že se vyprávěním o otci chci zviditelňovat, ale to jsem mohla udělat už dávno. Dost dlouho jsem to tajila, protože jsem se styděla. Jenže se staly věci, které to vynesly na povrch.“

Dokonce u vás zasahovala policie...
„Ano, a s ní přijeli i novináři, což jsem nevěděla. A druhý den mě začali bombardovat. Přijel mě podpořit kamarád, a ten mi řekl: Moniko, už o tom mluv, protože jinak tě to zničí. Nemáš tolik peněz a času, abys tyhle útoky jinak zlikvidovala. Proto jsem o tom začala mluvit. Teď mám aspoň tu radost, že naši jsou po roce a půl konečně rozvedení. Snad se blýská na lepší časy.“

Generace vašich matek je možná jiná než vy. Snaží se vydržet v manželství za každou cenu.
„My jsme byli navenek dlouho šťastná rodina, možná to tak nějaký čas i bylo. Jenže pak se cosi pokazilo a prostě to nešlo udržet. Jsou to zkušenosti, které se mi teď hodí pro roli Mony Lisy, v podstatě násilně provdané za bohatého despotu a alkoholika. I když ta situace na první pohled není zřejmá.“

Holky si hledají často stejné typy mužů, jako byl jejich táta. Máte to taky tak?
„Myslím, že ne. A doufám v to. Ale je pravda, že mě přitahují muži, kteří jsou silné osobnosti.“

Je pravda, že teď žijete s Danem Hůlkou?

„Já žiju sama! Tedy úplně ne, už 11 let mám labradora Kvida. Dan je úžasnej, charismatickej chlap. Jsem ráda, že se dal tak neuvěřitelně dohromady a vrátil se. Je to radost s ním být na jevišti. Před čtrnácti lety mi moc pomohl, když jsem začínala hrát Lorraine. Myslím, že tohle hezký přátelství nám zůstalo.“

ROLE TŘETÍ: VERONIKA, DÍVKA ZE HRY DEN NA ZKOUŠKU

PO ROZVODU SE BOJÍ NAVÁZAT VZTAH

Taky se bojíte?
„Bojím a už asi vždycky budu. Tuhle hru mi napsal Lumír Olšovský na tělo, aniž to věděl. Když jsem si ji přečetla, věděla jsem, že to chci hrát. Ne že by mi ta Veronika byla úplně sympatická, někdy se chová jako kráva, ale ten princip obav je stejnej.“

Jak se vlastně seznamujete?
„V mým povolání, při mých rodinných zkušenostech a při nedostatku času je fakt těžký se s někým potkat. Vždycky jsem si říkala, že je to divný, když spolu chodí lidi ze stejný branže. Teď už tomu možná trošku rozumím, protože není kdy a kde se seznámit. Asi bych ale nemohla být s někým 24 hodin denně, doma i na jevišti. Veronika z té hry je třicetiletá holka, která se seznámí přes počítač, což je u mě úplně nemožný, protože na počítače koukám jako zmatená včela.“