7°C
S ostatními VIP hosty sice po převzetí křišťálového glóbu poseděl do půl třetí v uzavřeném Becher baru grandhotelu Pupp, ale před odchodem do postele se ještě zastavil před výtahem a nechal se vyfotit. Také slíbil, že s manželkou Melanií Griffith, která nemohla do Karlových Varů přiletět, se sem vrátí na typicky lázeňskou dovolenou.
Přijel jste představit film Letní déšť, který vypráví o teenagerech ve Španělsku. Je v něm i něco z vašich vzpomínek?
„Určitě. Točil jsem podle románu, který napsal můj kamarád z dětství, s nímž jsem vyrůstal v Malaze. Byli jsme tehdy plní snů, ale zkušenosti jsme neměli žádné. Byla to těžká a chaotická doba. Tenhle film byl můj osobní experiment, kdy jsem se snažil zapomenout na svůj komerční život ve Spojených státech, ale i na filmy Pedra Almodóvara a jako režisér točit s čistou hlavou.“
Kritika vaše nadšení nesdílela…
„Každopádně vzbudil rozruch. Buď dostal pět hvězdiček, nebo žádnou. V Berlíně jsem za něj dostal cenu, ve Španělsku má celkem úspěch. Ale příště budu točit něco komerčnějšího. Až seženu peníze, což by mělo být do dvou let, pustím se do filmu o posledním španělském králi v Granadě, než ji dobyli Arabové. Bude se točit v arabštině a kastilštině.“
Teď pracujete na filmu s Woody Allenem. Jaký je?
„Woody vám o filmu nikdy neřekne nic víc, než je nutné pro postavu, kterou hraje. Takže vím jen to, že jsem majitel galerie a mám sekretářku, která je do mě blázen.“
Pokračuje vaše spolupráce s Pedrem Almodóvarem?
„V letech 1992 až 2000 jsem mu odmítl hrát ve dvou projektech. Byl pro to na mne asi naštvaný. Ale loni jsem od něj dostal cenu v San Sebastianu a myslím, že už máme vztahy dobré. Kdyby teď zavolal, přijel bych.“
Nejvíc vás proslavila role Zorra. Jak došlo k tomu, že jste ji dostal?
„Zorro byl hrdina mého dětství. Chodil jsem na filmy o něm na odpolední představení u nás v Malaze. A pak přišla neuvěřitelná noc na předávání cen akademie v roce 1994. Můj kamarád Tom Hanks dostal Oscara, já předával cenu Bruci Springsteenovi, oceněn byl i můj oblíbený španělský režisér. Pak se jelo na mejdan k Eltonu Johnovi. Na stole stály jenom kokakoly a spousta Oscarů. Přišel za mnou Steven Spielberg a zeptal se: »Znáš Zorra?« Já, odpověděl, že ano. A stejně bez váhání jsem odpověděl na druhou otázku, která následovala – zda bych ho chtěl dělat.“
Točíte reklamy?
„Jistě, dělám to pro peníze. Jinak to ani nejde. Tedy pokud úplně nezbožňujete produkt, který budete propagovat. Dříve to bylo pod úroveň a rovnalo se to ztrátě prestiže v branži. A točili i Newman, Copolla, Tarantino.“
Jak vzpomínáte na dabování kocoura ve Shrekovi?
„Byl jsem překvapen, že chtějí použít můj hlas. Zvlášť když si uvědomím, že jsem kdysi do Ameriky přijel bez toho, abych uměl slovo anglicky. Kocoura jsem namluvil i v italštině a španělštině a zřejmě mě čeká i japonská verze. Vím, že to zvládnu, točil jsem v japonštině dvě reklamy. Ostatně kocour už žije svým vlastním životem, na rozdíl od oslíka má i svůj film.“
Prý jste dobrý tanečník. Využíváte to toho nějak?
„Rozhodně nejsem odborník třeba na flamenco. To je složitá disciplína a já dokážu ledatak pár vteřin předstírat, že ho tančím. Ale baví mě tanec, když je u něj zpěv. To bylo v Evitě a čeká mě to i na Broadwayi. Vracím se příští rok do divadla díky tomu, že jsem dostal fantastickou nabídku – Řeka Zorbu.“
Jaký jste jako režisér?
„Snažím se kolem sebe vytvořit prostor, ve kterém je dovoleno neuspět. Pracuji sice podle určitého plánu, ale nechávám prostor improvizaci. Sám jsem hodně pracoval s režiséry, kteří se vás snaží vmanipulovat do něčeho, co vám vůbec nevyhovuje. A jde dělat jenom pro génia, jako je například Pedro Almodóvar. Nejhorší je, když si režisér myslí, že zná celý svět a vše musí jí stoprocentně podle něj. Chce to být i pokorný.“
Mrzí vás, že jste nějakou roli nedostal?
„Co nemám, není moje, a nepatří mi to a jsou důvody, proč tomu tak je. Nechci žít ve frustraci. Nelíbí se mi, když někteří moji zahořklí kolegové vykřikují: To měla být moje postava! Loni se točil film podle hry, v níž jsem hrál a nevybrali mě do něj. Já to respektuji.“
Co děláte pro to, abyste byl uznáván jako představitel lamačů srdcí? Máte recept na kondici?
„Už dávno si tak nepřipadám. Bude mi padesát a zrcadlo nelže. Někdo možná řekne, že jsem roztomilý. Ale tu dobu jsem zažil a ptal se pak sám sebe: Jsem tohle ještě já? Jak mě vidí lidé? Já ze sebe nechtěl dělat hvězdu. Jsem v Hollywoodu dvacet let a vždycky jsem si dělal, co jsem chtěl. Patřím teď, myslím, do průměru a šedi. A nechci být v žádné škatulce. I proto dělám jiné věci, jako je moje produkční společnost v Malaze, kde točím filmy s mladými režiséry.“
Nebál jste se naopak škatulky postav homosexuálů?
„Hrál jsem takovou roli ještě ve Španělsku a hodně mi pomohla ve Philadelfii. Ve scénáři byl okamžik, kdy Toma Hankse odvezou do nemocnice a já běžím za ním. Měl jsem se s ním obejmout a podat mu ruku. Musel jsem říct, že jsme přece milenci a tak se musíme políbit. Tom souhlasil se slovy: Já mám manželku Ritu a miluju ji, ty jsi taky ženatý, tak nám to neublíží. A na tu pusu vzpomíná při každém setkání.“
Jak vzpomínáte na Prahu, kde jste v roce 1992 točil seriál?
„Bylo to těsně po mém prvním natáčení v Americe. Tehdy jsem myslel, že i po posledním. V Praze jsem strávil sedm měsíců, hrál jsem Benita Mussoliniho a hodně jsme pracovali. Ale neděle jsem měl volné. Ráno jsem si nazul tenisky a chodil po Pražském hradě, Karlově mostě, Malé Straně. Naučil jsem se trošku česky, vychutnával si vaše jídlo. Moc se mi tady líbilo.“
Proč jste tedy s sebou nevzal manželku, abyste jí také Prahu ukázal?
„Chtěl jsem, přemlouval jsem ji. Ale musela zůstat doma s dcerou Stellou a připravit ji na tábor.“
Spolu s dcerou i manželkou jste také pracoval na filmu. Jaké to bylo?
„Melanii jsem dřív obdivoval jako herečku, než jsem ji miloval. Takže to bylo bez problémů jako u všech dobrých hereček. Ale nejsem zastáncem toho, aby spolu partneři hráli. Nevěřím jim to. Výjimkou byla snad jen Catherine Hepburnová a Spencer Tracy. A dcera? Tenkrát jí byl rok a vždycky, když jsem řekl Akce, okamžitě začala plakat. Takže talent má od dětství.“
