24°C
V seriálu Pojišťovna štěstí Šťastný padouchem Francim a v Ordinaci v růžové zahradě zas příkladným primářem Fryntou. Co má jeden z našich nejobsazovanějších seriálových herců společného se svými dvěma postavami? A jak to vypadá s jeho krachujícím manželstvím?
Franci je podvodník a lhář. Kdy jste vy poprvé v životě podváděl?
„Bylo mi asi tak osm let a trávil jsem dětství v družině. A právě tam jsem měl svůj první větší konflikt s chlapečkem, který mi nechtěl půjčit důležitou součástku ke stavebnici. Prostě jsem vzal rameno jeřábu a praštil ho do hlavy. Byla z toho poznámka jako hrom, že jsem agresivní a surově jsem spolužákovi ublížil. Protože jsem věděl, že po takové poznámce by mě táta přizabil, rozhodl jsem se, že si žákovskou podepíšu za něj.“
Předpokládám, že se to stejně provalilo...
„Pochopitelně. A nezapomenu, že táta tehdy řekl jen »tohle už nikdy nedělej«. Maminka plakala, že ze mě bude kriminálník. No a to bylo mnohem horší než výprask.“
Kdy jste lhal zatím naposled?
„Doufám, že moc nelžu, to spíš některé věci zamlčuju, abych někomu neublížil nebo abych ze sebe neudělal pitomce, což byl třeba případ s motorkou.“
O co šlo?
„Jednou jsem sedl na motorku a vyrazil na chalupu, rodinka měla jet za mnou. Jenže pršelo, silnice byla mokrá a já to v první zatáčce nezvládl, vylítl jsem ven a přímo do oraniště, kde jsem se potupně vyválel. Netušil jsem, jestli už v tom dešti kolem mne rodinka projela, ale rychle jsem se oklepal, vyvrácený malíček hodil zpátky a vytlačil třistakilové těleso na silnici. Doma jsem byl kupodivu dřív než ostatní, tak jsem rychle schoval motorku pod plachtu, osprchoval jsem se a čekal je jako v pohodě v ušáku s knížkou v ruce. Tehdy jsem to zamlčel.“
Jako Franci máte poměr s mnohem mladší dívkou, dcerou své bývalé milenky. Jak to máte ve skutečnosti?
„Nikdy neříkej nikdy, říká se. A vzhledem k tomu, že právě řeším svoji dvouletou krizi v manželství, které je před rozvodem, nechci o tom podrobně vyprávět.“
Bojíte se, že by pak rozvod nedopadl?
„Myslím, že teď oba potřebujeme klid, už toho bylo řečeno mnoho.“
Franci se zamiloval do mladé holky a doktorovi Fryntovi zas odešla žena za jiným. Tak mi to nějak připomíná i váš skutečný příběh.
„Někdy je až neskutečné, jak se nám hercům scénáře motají do života.“
Zachoval jste se někdy jako srab?
„Víte, já se celý život snažím chovat slušně. Myslím, že slušnosti v téhle společnosti ubývá. Někdy se stane, že mám sám v sobě konflikt, abych se zachoval dobře, ale přitom vím, že bych si mohl v profesi uškodit. Dejme tomu, že mám špatné svědomí, že jsem se někdy nezastal někoho, koho jsem se měl přes svůj strach zastat...“
V knížce rozhovorů Jan Šťastný - Chlap se sametovým hlasem ‒ za svou negativní vlastnost považujete servilitu...
„Někdy se přistihnu při takovém počínání, že si ostatní musejí myslet, že se chovám až servilně, a to bych si pak nejradši nakopal. Protože právě to nemám rád.“
Přiznáváte, že nemáte přítele, kterému byste mohl o půlnoci zavolat a vyplakat se na rameni...
„Upřímně řečeno – zastavte na ulici deset lidí a zeptejte se jich, jestli mají takového opravdového přítele. Kolik vám odpoví kladně? Je to asi také tou dobou, kdy všichni někam spěcháme.“
Taky prý jste cholerik, když jsme u negativ...
„Už jsem klidnější, než jsem býval. Na to je výborná terapie – divadlo. Tam se člověk báječně odreaguje a nemusí ani křičet. Cholerik jsem býval doma, když mě něco vytočilo. Jednou jsem dokonce rozšlapal lustr.“
Jak se dostane lustr na zem?
„Jednoduše, strhnete ho ze stropu a pak po něm jen dupete.“
Jste taky klaďas jako doktor Frynta. Ten asi spíš vystihuje vaši povahu, včetně pracovitosti a té tolerance k ženě, která ho opouští. Je to tak, že nemáte rád krátkodobé vztahy?
„Určitě, a to se netýká jen žen, ale také toho, že se nerad stěhuju. Ve vinohradském divadle hraju bez přestávky už sedmnáct let. “
Stejně jako doktor Franta jste workoholik. Umíte si představit, že zůstanete třeba měsíc bez práce?
„Čím dál víc si to umím představit a myslím, že už je čas lehce přibrzdit. Zrovna v tomto létě třeba v Alpách chozením po horách.“
