První část rozhovoru čtěte zde.

Kam Waldu uložíte? Máte na výběr hodně možností…
„Určitě na Vyšehrad. Miloval ho stejně jako Hradčany.“

A co syn z prvního manželství? Myslíte si, že Mirek přijde na pohřeb?
„Ano. Pozvala jsem ho.“

Vy jste se s ním stýkala?
„Vůbec ne. Viděla jsem ho jednou v životě. Dokonce jsme ani s Waldemarem nevěděli, kde v Německu žije a co dělá. To média mi ho teď pomohla najít.“

Prý se hrdlí o dědictví…
„To nevím. Je to ale Waldemarův syn a já se s ním o dědictví ráda podělím. Nemám v tom problém. I Waldemar by to tak chtěl. Jsem ráda, že jsme ho mohli na pohřeb pozvat.“

Co váš syn Waldík?
„Ten je tou mojí největší oporou. Nemít ho, nevím…“

A co vlastně Waldík dělá?
„Pracuje tady pro jednu telefonickou společnost, té profesi se říká computer expert.“

A manželovi nevadilo, že vám nejde ve šlépějích?
„Vůbec ne. Naopak. Byl na něho hrdý.“

A co vy? Jste zpěvačka. Chopíte se ještě někdy mikrofonu?
„To nevím. Rozhodně o tom teď vůbec nepřemýšlím. Opravdu, ani trochu. Já a zpívat bez Waldy? Až si to pořádně promyslím, řeknu vám víc. Mám k vám ale jednu prosbu.“

Jakou?
„Moc se mi líbil ten nápad Blesku. Aby čtenáři k vám do redakce posílali fotografie s Waldou. Mohli byste mi je nahrát na cédéčko? Ráda bych je měla doma. Pokud tedy vaši čtenáři dovolí.“