Během svých cest Amerikou cítil Waldemar volnost pohybu i rozletu. O emigraci ale neuvažoval. Od 60. let se ze svých koncertů v kapitalistické cizině vždycky vracel. Státní úředníci mu však šlapali na paty. V roce 1964 mu byla dokonce pozastavena činnost za rozhovor pro Rádio Svobodná Evropa. Později mu bylo odpuštěno, ale ponížení v něm zůstalo.

Když se vrátil jednou v létě ze zahraniční cesty, prozradil, proč na Západě nezůstal. "Co bych tam dělal? Kamarádi a Hradčany jsou jenom jedny!"

Některým 'tam nahoře' vadilo i Waldovo zpívání v country kapele, protože se tady prosazoval americký styl muziky. Matuška si také na koncertech s K.T.O. rád pouštěl pusu na špacír. I když mu seškrtávali scénář, Matuška alespoň spontánně reagoval na situaci v hledišti. Potom to hned musel vysvětlovat státnímu molochu Pragokoncertu. A Supraphon se mu zase mstil omezováním prodeje desek. Přesto se s Olinou v roce 1985 z USA ještě vrátili. Mnozí lidé z branže se tomu divili. Zklamání netajil ani dirigent Karel Vlach. "Myslel jsem, že jste utekli, že konečně někdo těm komunistům ukázal, že se tu nedá žít," říkal Vlach.

A nastal zlomový rok 1986. Na Matušku přišla stížnost, že si moc troufá na jevišti. Waldemar musel podávat vysvětlení na ministerstvu vnitra. Byly to hodiny... Před odletem na dovolenou se ještě dozvěděl od ředitele Pragokoncertu Hrabala, že: "Prý po dovolený má se mnou jiné úmysly. Na to se můžu vybodnout," rozhodl se Matuška a emigroval.

Těsně před emigrací vzniklo album s tehdy provokativním názvem Jsem svým pánem. Po emigraci již nevyšlo a vydali ho až v roce 1997. Ze slavného seriálu Chalupáři vymazala televize i Matuškův hlas. "Když máš v chalupě orchestrion..." už slyšet nebylo. A Rudé právo napsalo pod redakčním pseudonymem Václav Doležal historický odsudek Matuškova rozhodnutí pod názvem ´Morální pád jednoho zpěváka´.

V emigraci se Waldovi po vlasti stýskalo, a tak začal aspoň zpívat pro krajany.

V neděli čtěte:
Waldemar a jeho ženy