Tehdy se jí rozpadlo druhé manželství a rozchod to byl ošklivý. Dnes je na začátku života nového. Doslova.

Za jak dlouho máte termín?
"Za dva měsíce. Dítko se má narodit v druhé polovině dubna. Holky přišly na svět na začátku dubna, takže mám už s Berany zkušenosti. Hlavně mě těší, že to bude na jaře a že už miminko nebudu cpát do fusaku."

V čem bude rozdíl mezi vaším prvním porodem a tím druhým po sedmnácti letech? Kromě toho, že už to nebudou dvojčata...
"Je mnohem větší zábava nakupovat ty mrňavé věci. Tenkrát toho moc nebylo, ještě navíc jsme neměli peníze, takže to všechno bylo takové chudší. Problém je jen to, že nevíme, jestli kupovat věci do modra nebo do růžova, takže je většina bílá. Musím říct, že nejvíc nakupuje moje nejlepší kamarádka Veronika, ta mne už od začátku zásobuje, koupila mi i kočárek."

Pořád neznáte pohlaví mimina?
"Říkám, že to ví jen můj gynekolog a pak taky Dagmar Kludská. Ta mi už před lety předpověděla třetí dítě a podle ní by to měl být kluk. My se necháme překvapit. Teď na to ani nemám čas myslet, pořád mám totiž komorní recitály. Divadlo a velké koncerty jsem musela vzdát, protože mi nedělalo dobře běhat po jevišti a trávit dny v zakouřeném prostředí. Poslední rozlučkový recitál bude v pátek 13. března v Divadle Ta Fantastika."
V rozčilení jste nedávno prohlásila, že odjedete rodit někam do zahraničí, aby si vás tam nikdo nenašel...
"Nebude to zahraničí, ale jedny moravské lázně, kde se cítím moc dobře. Odtud je právě moje kamarádka Veronika a budu tam mít nejlepší komfort včetně lázeňského zázemí."

Budete mít nějaký experimentální porod, třeba do vody, když už budete v lázních?
"Určitě ne. Já nejsem zastáncem experimentů. Jediné, co připouštím, je, že manžel bude u porodu. Těším se, že v lázních zůstaneme ještě pár týdnů poté. Vzduch a příroda miminku prospějí."

Myslíte si, že tohle štěstí, které vás potkalo, velká láska a dítě, je odměnou za velké trápení, kterým jste si před pár lety prošla?
"Doufám, že to tak je. Tehdy před třemi roky mi bylo moc zle, když ode mne odešel manžel. Vypadá to tak, že v mém životě to jde pořád nahoru a dolů, jako na lochnesce. Život by byl jinak nudnej. Já si pak každé šťastné chvíle moc vážím. Pak není podstatné, jestli od vás odešel nějakej chlap, ale to, jestli jste vy a vaše děti zdravé."

S odchodem manžela jste musela ovšem oželet i nějaký ten majetek.
"Nechce se mi o tom mluvit. Řekněme, že jsem přistoupila na nevýhodné podmínky. On k tomu přistupoval stejně jako já, že už se mnou nechce mít nic společného... Ale jsou to jen věci, skříně, auta. Za to jsem dostala svobodu."

Vraťme se do současnosti. Když jste se dozvěděla, že jste v jiném stavu, napadly vás také katastrofické scénáře? Postižené dítě a podobně?
"On mne na to zavedl hned na začátku pan doktor, který řekl, že to štěstí prožívá se mnou, ale že bychom neměli podléhat euforii, dokud nebudu mít absolvovaná všechna vyšetření. Pak jsem jako rozená pesimistka myslela i na tu horší variantu."

V tom případě byste si dítě nechala?
"Určitě ne. Dneska je medicína tak daleko, že se výsledky dozvíte už v prvním trimestru, čili ještě máte alternativu interrupce. Dřív se vlastně už vyvolával porod."

Neděsí vás představa neštovic, bolavých oušek a jiných 'radostí', včetně několikaletého nevyspání se?
"To všechno jsem zažila v dvojím provedení, ale když se ohlédnu zpátky, stejně je to pro mne jedno z nejhezčích období života. První rok jsem mlela z posledního, ale zvládla jsem to. Pak jsme si to s manželem vyměnili, on zůstal doma a já pracovala. Dnes trochu lituju, že jsem s dětmi nezůstala delší čas."

Kdysi jste řekla, že jste byla nechtěné dítě a že jste pak možná kvůli tomu trpěla depresemi. Myslíte, že to nenarozené dítě až tak vnímá?
"Jsem přesvědčena, že tohle dítě, které se narodí z veliké lásky a jeho máma se směje a je v pohodě, bude šťastnej člověk. Když jsem byla s holkama v osmém měsíci, natáčeli jsme s Martinem Němcem dvě nebo tři alba esoterické hudby. Když jsem jim je pak pouštěla jako malým holkám, viděla jsem, že je to něco, co poznávají."

Váš současný muž Petr Polák je podle vás ideální partner i otec. Patnáctiletý rozdíl ale, ať chcete nebo nechcete, je určitý handicap. Myslíte, že mu v budoucnu budete stačit?
"Já to teď neřeším. Z minulých zkušeností vím, že ne všechno vyjde. Na začátku každého vztahu jsou velké iluze a ideály. Vždycky jsem se vdávala z velké lásky a navždycky, ale pak to dvakrát nevyšlo, takže o tom prostě teď nepřemýšlím. Takový je život. Když spolu nebudeme, tak prostě nebudeme. Teď jsem ale vděčná za to, co prožívám. V budoucnu za to třeba zaplatím, ale pořád je to lepší, než se bát a neprožít radši nic."

Co vás dva kromě lásky spojuje?
"Určitě muzika, v té si rozumíme po všech stránkách. Petr produkuje hudební festivaly, natáčení hudebních klipů a on sám hraje na několik hudebních nástrojů. Rozumíme si i v divadle, máme rádi podobné filmy. Jiní jsme, pokud jde o sport - ten ho baví, ale já ho nemusím. Celkově máme trochu jiný pohled na život."

Je to dané i tím věkovým rozdílem?
"Tím, že není zatížený různými problémy, všechno bere s větší lehkostí. Já se to učím. Dřív jsem byla urputná a chtěla mít všechno dokonalé, perfektní a stálo mne to strašné úsilí. Třeba příprava dovolené. Pak jsem padla vyčerpáním. Ve vztahu jsem chtěla být dokonalá, podřizovala se, přizpůsobovala, ale teď zjišťuju, že nejlepší je kráčet životem lehce nad věcí, neřešit všechno. Šťastné manželství není ve vypulírovaných oknech..."

Prý po každém manželovi předěláváte byt?
"To je pravda. Vždycky ho upravím tak, aby mi bývalého nepřipomínal. Také naposledy jsme byt s holkama vymalovaly a zařídily po svém. Teď před miminkem jsme ještě zařídily dětský pokoj."

Kdy se znovu chystáte na pódia?
"V září bude v Kalichu obnovená Johanka z Arku. Bude to v původní verzi, takže nebudu muset ani moc zkoušet a moc se na to těším, i když v té době asi ještě budu kojit."

Mimochodem, prý se kvůli roli Mony Lisy nesnášíte s Ivetou?
"Tak to je naprostý nesmysl. Producent Oldřich Lichtenberg mi nabídl Monu Lisu, ale pak se objevila Iveta jako větší komerční tah, proto se rozhodl nakonec pro ni. To je v českém showbyznysu běžné. Věci se mění za pochodu. Iveta nevěděla, že jsem měla původně tu roli hrát já. Rozhodně ale vůči Ivetě nemůžu cítit žádnou zášť. Obzvlášť proto, že teď bych stejně musela Monu Lisu vzdát."

Až tenhle rozhovor vyjde, budete mít zrovna narozeniny. Jak je oslavíte?
"Asi na nějaké báječné večeři v kruhu rodinném, protože teď mi moc chutná a jsem ráda, že si to taky mimořádně můžu dovolit, když jím za dva (smích)."