Taneční partnerka ve StarDance Eva Krejčířová vám dlouho vytýkala, že jste od ní při tanci příliš daleko. Proč jste se nepřivinul?

„No…protože jsem prostě plachej! Znáte se dva dny a už po ní máte sahat. Měl jsem pocit, že budu za nezdvořáka, měl jsem s tím problém. Ale při tangu a při »pasu« jsem se dokázal přitisknout, byli jsme jedno tělo!“

Když jste takový stydlín, jak jste prožíval erotikou nabitou rumbu?

„Tak na rozdíl od samby je alespoň pomalá, ale jak říkáte, zase to má ten erotický náboj, což jde se mnou taky dost těžko…“(směje se)

Proč?

„Jako erotický symbol jsem se rozhodně nikdy necítil, a co jsem neukecal, to nebylo.“

Mluvíte o tanci?

„V tanci se nedá ukecat vůbec nic, tam jsou mi nějaké hlášky na nic. Myslel jsem spíš kdysi dávno v mládí, když jsem běhal za holkama. Musel jsem je zaujmout něčím jiným než fyzickým vzhledem, ten nebyl zrovna pohárový.(směje se) Tak jsem je musel ukecat…“

Teď už za holkama neběháte?

„To víte že ne, jednak jsem už podstatně pomalejší... a také jsem ženatý.“

Jak dlouho jste ženatý?

„Tak to přesně nevím…(směje se) Ženil jsem se někdy na sklonku devátého desetiletí minulého století…97 nebo 98, nebo 99?“

Vy neslavíte výročí svatby?

„Ne. Já prostě nemám paměť na čísla a žena si už na to zvykla. Mám jedinou jistotu – pamatuju si, že jsme se seznámili 17. listopadu, to se slaví státní svátek, takže v pohodě. A taky vím, že to bylo přesně rok po revoluci, tedy v roce 1990. A ještě si pamatuju, kdy má žena narozeniny, máme je ve stejný den, 13. května, jen je o rok mladší…“

Jak vás tak poslouchám, vy jste asi hodně rád, že máte Alenu…

„Jo jo, vůbec si nemohu na ženu stěžovat, vybral jsem si setsakra dobře!“

A ona?

(s úsměvem) „No, má to se mnou těžký. Alena je anděl, protože nikdo jiný by to se mnou nevydržel.“

Myslíte si, že spolu mohou být lidé celý život?

„Když se lidé poznají v 16 nebo 17 letech, myslí si často, že to bude na celý život. Vůbec přitom neznají nejen toho druhého, ale sami sebe a pak dojde ke krizi a oni nevědí, co s tím. Člověk by si to měl všechno prožít, projít si rozchodama a seznamováním a všemi ústrky, které k tomu patří. Pak je teprve připravený na vztah.“

A vy jste byl připravený, když jste se ženil?

„Myslím, že ano. Vším tím, o čem jsem teď mluvil, jsem si prošel, zažil jsem krize a těžká rozhodnutí, emoce, všechno, tak mám snad větší šanci na vztah…“

…na celý život?

„Takhle to neberu. Třeba mi žena za 14 dnů řekne, že už toho má plný zuby a jde pryč…“

Není to už pesimismus?

„Spíše velký realismus. Beru život takový, jaký je. Nikdy jsem si nestavěl vzdušné zámky, nikdy jsem si nevymýšlel co kdyby…“

Znamená to, že život necháváte plynout?

„Nejsem pasivní. Snažím se vždy udělat maximum - ať je to sport, zábava, nebo cokoliv. To další záleží na míře talentu, na štěstí, zda jsem ve správném okamžiku na správném místě. V životě přicházejí chvíle veselé i smutné i tragické a člověk na to musí být připravený.

Když se vám něco nelíbí, jdete s tím hned ven, nebo to dusíte v sobě?

„Když se mi něco nelíbí na veřejnosti, tak nemám problém to ventilovat. Ale jinak si nechávám věci pro sebe. A jdu si zaběhat.“

Jste výmluvný fotbalový komentátor, je těžké se s vámi hádat?

„Já toho doma moc nenamluvím. Tam spíš jen glosuju, než bych vedl velké řečnické útvary, protože jsem z práce tak vymluvenej.“