Otec tří dcer žije v manželství už osmnáct let, ale ještě nikdy nevzal svou paní tančit. Při tanci mu totiž překážejí dvě věci: Partnerka a hudba.
Většinu hlasů, které dostáváte, vám jistě posílají fanynky. Jste opravdu takovým idolem žen, jak se o vás říká?
"To je spíš jen takový balast. Nikdy jsem se tomu nevěnoval. Jsou kolegové, kteří mají dámy jako koníčka, nebo jsou dokonce hnáni nějakými pudy, ale já takový nejsem.
Pak se zas všichni rozvádějí, protože si myslí, že to bude s nějakou jinou lepší, a ono je to po pár letech zase stejný. To dávno vím, takže jsem v tomhle oboru nikdy nebyl štvancem."
Každý týden jste v televizi. Co to s vámi dělá?
"Se mnou to nedělá vůbec nic. Člověk trošku vešel ve známost už kdysi dávno, a já navíc i ve zralejším věku. Byl jsem už po škole, bylo mi skoro třicet, když jsem začal točit filmy."
Oblek jste nosil i před StarDance?
"Minimálně. Jsem typ, který chodil za taneční, na plese nikdy nebyl, netančí, navíc jsem v mládí koketoval s muzikou, hrál jsem bigbeat, a jak známo, muzikanti zásadně netančí. Oblek je nezvyk. Člověk musí dělat, jako že je to dobrý. Ale dobře se v něm necítím, jak bych mohl?"
Vaši paní jste nikdy nevzal tančit. Mrzí ji to?
"No to jo, neustále mě provokuje, že nikam nejdeme, že nejdeme na ples. Ale to bohužel. Odolal jsem celá léta."
Dvacet let?
"Ano, tak asi, skoro. Osmnáct. Ale teď došlo na nejhorší, neboť musím na ples ČT, to mám smluvně podchycené. Doma už je poprask, protože nejsou šaty. Ale to se týká i mě, i mně musí žena koupit nějaké hadry." (směje se)
Poprvé tedy vyvedete manželku do taneční společnosti...
"Do taneční zcela určitě. Ale třeba divadla, premiéry, večírky, to máme rádi. Nemusí u toho být smoking a tyhle věci."
Zhubl jste?
"Trochu jsem zhubl. To je pozitivum, že se člověk vypotí. Jsem rád, nejsem totiž typ, co váží padesát kilo i s postelí. Člověk s léty zmužněl, není od věci malinko zešlankovatět."
Fyzickou újmu jste utrpěl?
"Zatím ne. Na Výstavišti mě občas přepadne pán, který volá: Já jsem tady doktor, pane Kratina, co? Jak to vypadá zdravotně? Dobrý? Povídám: Zatím, musím říct, dobrý. Tam se řada kolegů kácí, tanečníci mají problémy se zády, krční páteří, Míra Bosák natržený stehenní sval. Takže se ukázalo, že tak strašný to s mou kondicí není."
Oblíbil jste si některý z tanců?
"To se nedá říct. Pravda je, že po třech prudce rychlých tancích přišel slow fox, pomalá liška, a ten mi přijde takový přítulnější. Není tak rychlý. Člověk se u něj snad tolik nezpotí, ale nesmí to zkazit. Ale že bych si to oblíbil natolik, že bych pak chodil tančit? To myslím nehrozí."
Živé přenosy – je to pro vás velký nervák?
"Každé divadlo je živý přenos. Se mnou v podstatě celá ta věc moc nedělá, neboť nejsem soutěživý typ, a navíc ještě soutěžit v tanci o nějakého krále parketu, to je pro mě španělská ves. Čili vlastně nemám důvod být jakkoli ve stresu. Nicméně celá ta show k tomu člověka tlačí, aby byl ve stresu. Protože o tom to je, to je reality show, kdy lidi mají být na nervy, mají se plést, mají pokud možno padat. Když odtančí a nic se nestane, je to nuda. A tak se nabudí taková atmosféra, že člověk trošku trému má."
Pronásleduje vás vidina možného pádu?
"Víte, to je tak. Mám partnerku báječnou dívku původem ze Švýcarska, která se se mnou morduje, chudinka moje profesorka tance. Je rozumná a chápe, že mně je to v podstatě jedno, ale ona ambice má. Považuje si toho, že toho vola, toho medvěda něco naučila, takže kvůli ní se člověk trošku snaží, aby jí neudělal ostudu, aby ji nezarmoutil. Ony pak ty děvečky pláčou, když nás vyřadí. Člověku to nedá, když je to taková roztomilá voňavá mladá dáma, taková princezna."
U vás pláč nehrozí.
"Ne, určitě ne. Když vyřadili Ivu Frühlingovou, čekal jsem, jestli se její tanečník třeba nerozpláče. Nerozplakal. Přitom ti tanečníci, to jsou ambiciózní kluci. Marek Eben mi říkal: Kdybys viděl, jak šťastný výraz měl loni Jirka Schmitzer, když ho vyřadili. Já mám brzy premiéru v Činoherním klubu. Dopoledne jsem zkoušel, pak mě odvezli na Výstaviště na generálku, teď uháním na představení Švejka. Ale to jsem si způsobil sám a mám tu zásadu, že nikdy ničeho nelituji."
Neustálý stres, že?
"Ale to se snad ani nedá tak říct. Jsem trošinku ve větším stresu než normálně, protože jinak jsem velmi vyrovnaný pohodář.“ Kdo vyhraje, co myslíte? „Moc o tom neuvažuju. Mně v podstatě tanec nic neříká. Tam všude jsou obrazovky, tanečníci na sebe navzájem koukají. Tuhle jsem to zahlédl, povídám: Co je tohle za tanec? Řekli mi, že je to totéž, co tancuju já. Byly to jiné fi gury, jiná hudba, jak to má člověk poznat? Zjistil jsem, že mně vadí u tance partnerka a hudba. Když si počítám a sám si dělám kroky, tak to jde. Ale nedej bože, když přijde partnerka."
Žijete v dlouholetém manželství, jak jste to dokázal?
"Asi nemá cenu moc to střídat, protože to nakonec vyjde nastejno. Když člověk nemá přehnané ideály ve smyslu, že najde zázračnou dámu, dá se žít ve dvou docela rozumně.“ Pamatujete si, jak jste manželku ulovil? „Ulovil... Bylo to takové vzájemné. Bylo to klasicky v restauračním zařízení. V Žitné ulici býval za totáče klub Žumpa, tam jsme se potkali."
Čím vás okouzlila?
"Okouzlila mě povšechně, jak to tak bývá. Napřed zjevem, pak též i tím, že má dobrou duši (směje se). A pak, my jsme se s tím dlouho nemazali. Seznámili jsme se v listopadu, pak se rychle zjistilo, že čekáme robátko, tak jsme se v dubnu vzali a bylo to."
Po revoluci jste léta podnikal, neříkejte, že se vám nestýskalo po divadle.
"Zase tak hrozně se mi nestýskalo. Nejsem totiž ten typ, co chtěl od tří let být hercem. Vydávali jsme časopis, psal jsem, hrál jsem bigbeat, skládal písně i texty, ale pak jsem maturoval za patnáct..."
To neznamená propadnutí, že ne?
"Ne, mám maturitu. Ale za patnáct. Já byl tehdy v Ostravě a měl jsem děvče, které studovalo v Praze. Láska na dálku, hrob. A někde psali o DAMU, že v případě talentu netřeba ani maturity. To mě zaujalo. Pochopitelně, s tou dívkou jsem se, když jsem nastoupil do Prahy, rozešel. Klasický příběh."
