14°C
Batulková se totiž překvapivě stala největší hvězdou taneční soutěže! Nejenže skvěle vypadá, ale svými tanečními výkony válcuje i o generaci mladší kolegyně!
"Vy jste doslova pohřbila své mladší kolegyně," komnetoval její úžasné tango porotce Jaroslav Kuneš.
Dana Batulková je v taneční soutěži druhá nejstarší (starší je už jen Vladimír Kratina). A diváky i porotu příjemně překvapila! Všem ukázala, jak to umí rozpálit, a navíc jí to opravdu sluší. S noblesou tak předvedla, že padesátiletá dáma zdaleka nemusí patřit do starého železa, čímž jako by exmanželovi vzkazovala: I bez tebe se dá žít, a docela dobře!
"Vy jste doslova pohřbila své mladší kolegyně," komnetoval její perfektní výkon jeden z porotců.
Ve skutečnosti o něm však hovořit nechce. Na otázku, zda má pocit zadostiučinění, že to bývalému manželovi pěkně natřela, odpověděla: "Je to už spoustu let, nezlobte se, o bývalém manželovi mluvit nebudu."
Dík patří hlavně mému partnerovi
"Překvapila jsem příjemně i samu sebe," svěřila Nedělnímu Blesku Dana Batulková. "Jsem ráda, nečekala jsem, že to bude takový úspěch, ale tanečnice rozhodně nejsem. Je to především Honzíkova zásluha," chválí svého, o sedmadvacet let mladšího tanečního partnera Jana Ondera. "Je to výborný učitel," říká o něm.
Batulková žije s mladším partnerem i v soukromí, z čehož je dobře patrné, že muži o ni v žádném případě neztrácejí zájem. Ve skvělé formě je i přesto, že celé roky nesportovala. "Jako malá jsem dělala gymnastiku, balet, na DAMU akrobacii, balet a tanec. Od té doby jsem ale neměla čas ani chuť. A vždycky, když člověk dlouho nic nedělá, svaly neposlouchají," zdůvodňuje, proč pro ni byly první tréninky tak náročné.
Je jako proutek
Postavu by Daně mohly závidět ženy mnohem mladší. Jak si ji udržuje, když ne sportem? "Myslím, že je to genetická danost," uvažuje herečka. "Maminka byla drobná. A kromě toho hodně pracuju doma na zahradě."
Na živé televizní přenosy není zvyklá, ale snáší je dobře: "Přenos je velký nápor na psychiku, ovšem když to zvládnete, je to příjemné, něco jste si dokázali. A ta obrovská radost na konci, když nic nepokazíte," libuje si.
"Neumím soutěžit a snažím se to nebrat jako soutěž," říká. Kdyby tedy vypadla příliš brzy, jak by to na ni asi zapůsobilo? "Přijímám věci tak, jak jsou," odpovídá bez váhání. "Nebyla bych nešťastná. Ale mrzelo by mě to kvůli Honzíkovi," připouští.
