7°C
Je to jenom zvíře, ne člověk! Ťuká si na čelo spousta lidí, když „majitelé“ psů či jiných mazlíčků prožívají zármutek a silné emoce nad ztrátou čtyřnohého parťáka. Přitom je evidentní, že vztah se zvířetem působí na úplně stejná mozková centra a procesy jako ztráta člověka. Je to tedy velmi přirozená (a samozřejmě individuální) reakce – smutek je zkrátka smutek a většinou prochází stejnými fázemi jako při ztrátě milované osoby.
Co na to odborník?
“Odchod domácího mazlíčka je ztrátou, která vyvolá v člověku obvykle primárně smutek, ale je potřeba vědět, že emoce a myšlenky se mohou velmi střídat, vyrovnávání se s odchodem mívá více fází, které jsou však u každého člověka trošku jiné. I proto někdo potřebuje více času a například provést velký rituál na rozloučenou, jinému člověku pomůže brzy se porozhlížet po novém mazlíčkovi a zahánět smutek například pro něj radostnějšími návštěvami útulků. Je důležitější podívat se takzvaně do sebe a postupně zjišťovat, co pomůže v této situaci nejvíce právě mně, co potřebuji udělat právě já,” vysvětluje psychoterapeutka Alexandra Hrouzková.
Na co se tedy připravit a co vše vám může pomoct?
Fáze odmítání
Pokud se dozvíte, že váš pejsek třeba náhle zemřel, jste v šoku. A nejspíš se budete snažit tu nešťastnou zprávu popřít. A budete reagovat slovy: "To není možné…" "Ten pejsek, kterého přejelo auto, určitě není náš…“ Pokud vám pejsek teprve umírá, nevidíte realitu, každou maličkost v chování považujete za znamení uzdravení a chováte se k němu, jako by byl zdravý. A nepřipouštíte si, že už není žádná šance na záchranu.
Fáze vzteku
Negativní emoce můžou poté vyústit ve vztek. Vylívat si ho můžete třeba na veterináři, který se podle vás třeba pejskovi dostatečně nevěnoval nebo mohl udělat víc, aby ho zachránil… Obviňovat můžete další členy domácnosti, kteří za nic nemůžou, jen jsou vám prostě zrovna nablízku. A přitom sami prožívají velký smutek a vaše výčitky jim ještě přitíží. Vinu ale můžete také hledat v sobě, že vy sami jste třeba něco zanedbali.
Fáze smutku a deprese
V této fázi si uvědomíte bolestnou realitu. Dostavuje se smutek, apatie, nechuť k jídlu, pláč, úzkost a beznaděj. Jde ale o důležitou součást smutku, kterou je dobré si projít. Přitom každý potřebuje jinak dlouhý čas na truchlení.
Fáze přijetí
Poslední fází je smíření se. Dochází při ní k vyrovnávání se se smrtí milovaného pejska, psychickému uvolnění a plánování budoucnosti. I když na něj nikdy nezapomenete a bude vám chybět, čas rány otupí a těžký smutek nahradí hlavně krásné vzpomínky.
Nestyďte se za smutek
Důležité je dát průchod svým pocitům. Určitě se nesnažte předstírat, že vás to vůbec nezasáhlo. Nestyďte se být smutní a ztrátu obrečet. Máte na to právo. Nenechte se také rozhodit okolím, které nemá pro vás pochopení. Možná do vás někdo bude ošklivě rýt, že byste už měli být dávno přece „v pohodě“. Ten, kdo něco podobného nezažil, těžko vaše rozpoložení pochopí. A každý z nás podobné situace zvládá jinak. To, že vy to nedokážete v sobě dusit nebo vám smíření trvá déle než někomu jinému, není opravdu nic špatného.
Důstojně se s ním rozlučte
Když se lidé loučí s ostatními lidmi, proč byste nemohli dát poslední sbohem svému zvířeti? Stejně jako pohřeb je důležitou součástí rozloučení se s milovanou osobou, i vám může rituál pohřbení pejska pomoct se se vším lépe smířit.
Jak naložit s ostatky?
Pokud byste chtěli pohřbít psa na vlastní zahradě, nezapomeňte, že existují poměrně striktní podmínky. A dodržet vyhlášku budete mít dosti složité. Zvíře si totiž majitel může pohřbít na vlastní zahradě, pouze pokud to místo bude vzdáleno nejméně 200 m od vodního zdroje, 100 m od nejbližší stavby pro bydlení nebo pro rodinnou rekreaci a pozemní komunikace, s výjimkou příjezdové pozemní komunikace, a 50 m od hranice sousedního pozemku. Velikost výkopu musí odpovídat velikosti zvířete a hluboký musí být minimálně 50 cm u zvířete do 100 kg. Nad 100 kg už musí být výkop hluboký 100 cm. Zvíře musí být do výkopu ukládáno v obalu, ten musí být v půdě rozložitelný a nesmí poškozovat životní prostředí. Každé místo uložení pohřbeného zvířete musí být nezaměnitelně označeno, a to po dobu 10 let. Mnohem lepší bude, když vyberete svému pejskovi místo na některém ze zvířecích hřbitovů, kam můžete přijít zavzpomínat.
Využít můžete také širokých služeb krematoria pro zvířata a se svým psím přítelem se můžete rozloučit například v obřadní místnosti. A lze vybrat mu klidně také vlastní rakev, přidat květiny, oblíbené hračky, pamlsky nebo i hezkou hudbu. Vše, co chcete, aby s ním putovalo na jeho poslední cestu, k němu můžete přidat. Vy si naopak můžete odnést jako vzpomínku otisk tlapky, památeční sklo nebo šperk s popelem či srstí. Kremace ve zvířecím krematoriu probíhá individuálně a po zpopelnění ostatků zvířete obdržíte urnu s jeho popelem. A tu pak můžete následně uložit či zakopat kamkoliv. Tady už vás vyhláška neomezuje.
Vyhledejte pomoc
Trápíte se dlouho a ne a ne se s tím srovnat, ovlivňuje to výrazně váš soukromý život a nedokážete se pořádně na nic dalšího soustředit? Nebojte se a vyhledejte včas odborníka, který vám individuálně pomůže.
Je dobré si pořídit jako náhradu nového pejska?
Odpověď není jednoznačná a záleží jen na vašich pocitech. Zatímco někteří si něco takového nedokážou vůbec představit nebo potřebují dlouhou pauzu, jiní si náhradu pořizují co nejdříve a jejich bolest se tím opravdu zmírní. Možná vám to může připadat jako jistá zrada předchozího miláčka, věřte ale, že takové pocity jsou ze začátku normální. A nový chlupáč vám s největší pravděpodobností přinese do života zas nový smysl i spoustu lásky a bezpodmínečného přátelství. Jen, pokud je to možné, vyberte si jinou rasu, abyste neměli tendence srovnávat nového psa s předchozím.
