Kytarista, zpěvák, to se o vás ví, ale řezbář? Od kdy?
Amatérský. Od doby covidu. Já jsem vystudoval úplně něco jiného i než je hudba, jsem původním povoláním fotograf.
A věděl jste o sobě, že máte tento talent?
Nevěděl. Stalo se to tak, že jsme za covidu bydleli s přítelkyní, dnes už manželkou, v Praze, a tak napůl jsme se přestěhovali sem. Kapela dva roky nehrála a já se doslova kopal do zadku. Začal jsem postupně opravovat barák, dostal jsem se k řezání ze dřeva a stalo se to mým velkým hobby. No a teď je tu několik stovek soch.
A žádný špalek si před vámi nemůže být jistý, kde to dřevo sháníte?
Dostávám ho od kamarádů, kteří vědí, že mám tohle hobby, třeba se jim doma válí špalek nebo budou kácet starou švestku, tak se zeptají, jestli to dřevo nechci a když potřebuju nějaké speciální dřevo, tak si ho koupím na pile.
Všechen nábytek, který tu je, jste buď vyráběl, nebo dekoroval sám.
Ano, ten dům mám asi 15 let. Ze začátku tu na stěnách nebyl ani hřebík, úplně prázdné zdi. Já si ho nakreslil, na to ještě představivost mám, ale jsem absolutně tupej na vnitřní design. Třeba za mnou přišli chlapi, kteří dělali koupelnu, že bych si měl vybrat dlaždičky, já jim říkal, ať je vyberou oni, že já se s tím pak nějak popasuju. Tak to se jim ještě nestalo :-)
Ale vy jste na tom domě sám pracoval…
Stavěl jsem ho s různými firmami, kousíček po kousíčku, vždycky jsem vydělal nějaké peníze a něco jsem udělal. V jedné fázi jsem se rozhodl nepoužít řemeslníky, a to na zateplení. Takže tenhle barák jsem si zateplil sám, to byla nejrozsáhlejší činnost, kterou jsem na něm dělal.
Říkáte, že nejste manuálně zručný, a přitom jste si zateplil sám dům, vyrobil nábytek…
Nejsem, kdo mě zná, tak ví, že šroubovák a vrtačka nejsou úplně mí přátelé.
Pojďme se teď soustředit na dominantní jídelní stůl.
Ten stůl jsem dělal asi před 14 lety a kdo se v době, kdy jsem ho dělal, prošel barákem, na něj položil ruce a já je tam namaloval. Není to jediný kus nábytku, který jsem tu dělal, ale kdyby někdo vzal metr, tak zjistí, že pravý úhel není pravý a tak.
A kdy jste začal s malováním?
Vystudoval jsem UMPRUM fotku, tam jsem skládal zkoušky z malování a kreslení, celý život jsem k tomu měl blízko. Někomu jde matika a neví proč, já vždycky uměl namalovat obrázek. Ale nikdy jsem se tímto směrem nevydal, na rozdíl od bráchy, který je dnes už profesionální malíř. Já jsem si občas namaloval nějaký obrázek spíš z nudy, za celý život jsem namaloval asi 20 obrazů, některé z nich visí tady.
Máte tu i spoustu sošek zvířecích hlav, které mi připomínají Indii?
To je moje druhá domovina, byl jsem tam asi 18x. Mně se tam dřív líbily kravské vyřezávané hlavy, kráva je tam posvátná, jednu jsem si přivezl a říkal jsem si, že by bylo hezké si někdy takovou vyrobit. A pak přišel covid a ta kravská hlava byla jedna z prvních řezeb, co jsem udělal. A pak se to celé nějak vymklo.
Když se přesuneme od řezbáře k hudebníkovi, do vaší pracovny, víte, kolik tam máte kytar?
Nevím, jsou tam ukulele, baskytary, elektrické kytary, akustické kytary, myslím, že bych dohromady mohl mít asi 15 strunných nástrojů, další mám ve zkušebně, jiné zas vozím na koncerty. Ale kapela Wohnout už přece jen hraje 30 let, ono se to nakupí.
Pracovní stůl je po dědovi, pradědovi?
Já jsem ten barák nevybavoval tak, že bych šel do obchoďáku a tam jsem to plošně nakoupil. Co někde zbylo, někdo mi dal, co mělo duši, to jsem sem dal. Postupně. Mám tu pár kusů nábytku, ke kterým mám velmi silný citový vztah. Je to přesně tenhle stůl. Jasně že můžu jít a koupit si nový stůl, ale já tenhle miluju. Sedím u něj od svých asi pěti let, skoro celý můj život, zásuvky drhnou, ale on vyzařuje nějakou krásnou energii.
Co budete dělat, až se vám tady nevejde nic na zdi? Přistavíte?
To už se stalo :-) Nechci přistavovat, myslím, že jsem ten barák krapet naddimenzoval. Ale stěny jsou plné, dávám sochy na zahradu, na toaletě je ještě trošku místa. A co bude dál, to zatím neřeším.
