Byt není největší, stěhoval jste se sem z domu, co všechno se nevešlo?
Jelikož jsem sběratel všeho možného a mám rád starožitnosti, vetešárny, různé obchůdky, tak já bych potřeboval ty byty tři, abych mohl žít, jak se mi to líbí. Ale čím jsem starší, tím víc mám rád útulno, potřebuji mít pocit, že ten byt mě drží, že je hřejivý, je to moje zázemí, je to moje útočiště, je to doma. Snažil jsem se sem nacpat všechno, co mám nejraději, ale spousta věcí musela pryč. Ty jsem rozdal lidem, kteří to potřebují víc než já.
Zachováváte prvky kamene, skla a bílou.
Mám to rád. Tady jsem byl trošku omezený, protože některé věci tu byly dané, ale bylo to do mého vkusu, takže vesmír mi zaslal satisfakci za všechno zlé, co se mi v životě staloJ. A tím, že je tu zahrada, tak jsem chtěl, aby to bylo v souladu, a volil jsem hodně bílé a zelené, tu zelenou jsem vždycky chtěl, dala mi nový směr. A uklidňuje mě. A spousta kytek.
Zmíněná zahrada je skvost, kolik času na ní trávíte?
Je to moje zábava, relax, bez zahrady bych nemohl být. Čím jsem starší, tím víc času tam jsem, v létě až do večera, i s počítačem, dokud mě nesežerou komáři.
Je tu několik bytů, a na zahradu máte přístup jen vy a sousedka?
Ne, přístup má každý, může se jít třeba opalovat, ale jak se o ni staráme my dva, tak sem lidi moc nechodí. Máme to rozdělené, já sekám trávu a pak se každý stará o polovinu, stříháme, zaléváme a hnojíme, a jednou za rok chodí zahradníci na větší zásahy.
Když se vrátíme dovnitř, je tu dost povrchů v lesku, co otisky prstů?
Já si celý život krémuju ruce, takže ty otisky jsou naprosto všude. Pak mě chytne rapl a jdu a kontroluju s hadříkem a leštím. A z toho jednoho flíčku je 5 m a pak mě bolí rameno. Dřív to asi byl mega trend, všichni jsme to chtěli, pak jsme pochopili, že to je z praktického hlediska nesmysl, dělaly se matné kuchyně, ale tam jsou ty otisky taky vidět. Podle mě je nejlepší mít materiály se vzorem nebo vroubkem, na tom není vidět nic.
Tvrdé materiály vyvažujete spoustou měkkých, hebkých textilií.
Jedna kamarádka mi řekla, že to přesně vystihuje můj charakter a osobnost. Občas studený jak kámen, chladný a nepropustný, ale pro lidi, co mám rád, udělám všechno.
A na každém kroku je tu Buddha…
Já nevyznávám žádné náboženství, ale jednou začas si sem sednu, neříkám, že to je meditace, ale ticho, klid, nic nedělám, zapálím tyčinky, svíčky a jen tak vnímám sám sebe.
Rybičky se s vámi stěhovaly, nebo jste si je pořídil nově?
Já měl rybičky vždycky, jeden čas jsem měl i velké akvárko. To není dobré si dávat do ložnice, rybky se v noci perou a šplouchá to. Pak jsem rybičky neměl a teď jsem si pořídil 3 nové.
Dal jste jim jména?
Jasně, moje první byla Matylda, pak jsem pořídil Josefínu a ta třetí byla černá, pak zezlátla a po mé kamarádce se jmenuje Gábina.
Kdybyste něco potkal, co byste věděl, že musíte mít, našel byste pro to ještě místo?
Já vždycky. A už mám plán. Chci tu jídelnu. Ta skříňka půjde pryč a chci tu malý kulatý stůl se dvěma židlemi. Já totiž nemám rád sezení u jídla na baru. Když přijdou kamarádi, vařím a povídáme si spolu, tak je to v pohodě, ale na to jídlo ne. A na Vánoce prostě chci mít stůl, ten bar moc nazdobit nejde, když mám všude nějaké dekorace. Sice jednou začas vezmu krabici a udělám selekci, ale pak rok přemýšlím, jestli jsem udělal dobře, nebo ne.
