Tak jak na to probuzení domova po zimě?
Tím, že se chceme probudit na jaře my, tak si potřebujeme vytvořit to nejdůležitější místo, ten nejintimnější prostor, tedy náš domov, svěží. A i když v zimě větráme, tak na jaře to chce víc, potřebujeme tu svěžest vpustiti do prostoru. A můžeme si pomoci kytkami, např. tulipány ve váze dělají divy, ale i péčí o květiny, které doma máme, hlavně o jejich kořeny. Protože jaro má tu krásnou energii, že všechno pučí, chceme například začít běhat, začít dělat spoustu věcí a potřebujeme i ten domov probudit, aby nás to bavilo.
Většina z nás na jaře uklízí. Z gruntu. Když tedy uklidíme, umyjeme okna, na co dalšího se zaměřit?
Je to o tom, podívat se na prostor, ale až do rohů. Protože tam se nám hromadí nejen prach, ale i ta těžká energie. Neměli bychom v rozích mít věci, které se nám jinam nevešly nebo je chceme ,,někdy, potom, někam uklidit. “ Je dobré si do rohů dát vysoké kytky nebo si do nich posvítit. Buď tam máme možnost umístit lampičky nebo třeba využít světýlka, která jsou na baterky, vypadají v rozích zavěšená skvěle.
Samotný vstup do bytu, do domu, má určitým způsobem fungovat celoročně. Na jaře zvlášť.
Celý domov a vchod je o tom, nemít doma tíhu, těžkost. Vstup, to jsou ústa do domu, do bytu. Když přijdeme a odkládáme si kabát, boty, kabelku, tak ale potřebujeme i odložit emoce, které si nosíme celý den. Tedy potřebujeme mít ten vstup volný, otevřený a uklizený. Nedělat si tam překážkovou dráhu z bot, krabic, nevybalených tašek. Je dobré se v předsíni zaměřit na to, jak se tam můžeme nadechnou, tak se nám totiž bude dýchat i v dalších místnostech.
Prý je dobré, aby to v předsíni vonělo.
Vůně funguje v každé místnosti. To, co nám kouká z obličeje, je nos. První, co vnímáme je vůně, i v prostoru, i třeba v partnerství. Voní-nevoní mi partner, voní-nevoní mi ta restaurace, voní – nevoní mi ta kabelka….Na jaře je skvělé vyměnit zimní, vánoční vůně skořice, hřebíčku za ty jarní, svěží, které nás povzbuzují, třeba citrusové. A vůně v předsíni nás naladí na to, že jsme doma. Měli bychom si dopřát to, aby nám domov opravdu voněl.
Máte v chodbě ,,překážky“, například úzké stolečky, proč?
Když jsme doma, měli bychom zpomalit. Dlouhá rovná chodba je taková rychlá dálnice. Když tam dáme stoleček ke zdi, vytvoříme takový meandr. Proto jsou i důležité fotky nebo obrazy, protože zastavují oči. Když do bytu vběhneme, nezpomalíme, bude nám dlouho trvat, než se pak uklidníme a než nám bude dobře.
Tam je dobré myslet na to, že ten hlavní pohled, který máme, nás ovlivní. Pokud máme proti sobě např. parapet, dejme si na něj svíčky, kytky, obrázky, dekorace. Pokud tam máme televizi, může nás to svádět k tomu, že přijdeme domů a začneme sledovat cizí příběhy. V tu chvíli je dobré na to myslet a regulovat to.
Když budeme na jaře gruntovat, třeba si přesuneme sedačku. Jak ji ideálně umístit?
Ideální je mít za zády zeď, ale i kdy není, tak bychom měli sedačku umístit tak, abychom měli přehled a abychom viděli na dveře a tím měli prostor pod kontrolou. A pokud nám přijde nepříjemná návštěva, posaďme ji zády ke dveřím, odejde dříveJ
Když už budeme posouvat sedačku, můžeme i pracovat s kobercem?
Koberec je o komunikaci, o propojování. Je dobré mít víc sedacích prvků, sedačku, křeslo a když všechny prvky stojí na koberci, alespoň nožičkami nebo rohem, tak je tím propojíme a lidé jsou víc, blíž spolu. Ono celý domov je o propojování.
Co nám ještě na jaře v interiéru může pomoci?
Stačí trošku pohnout nábytkem, chceme se po zimě rozpohybovat, pohnout z místa. Podívejme se také, kolik ostrých hran na nás míří, tím myslím třeba hrany komody nebo knihovny a ty můžeme zjemnit třeba kytkou v květináči. A skvělé je třeba na jaře jen převěsit obrazy.
