Dojíždíte denně, pořád vás to baví?
Dojíždím, nevím, jestli mě to baví, ale za ten klid a to, co tu kolem mám, mi to stojí.
Osm let bydlíte ve svém splněném snu, vypadá to tu ale, že teprve včera vše designéři dokončili. Ani náznak nepořádku, dokonalost sama …
To je práce mojí ženy, ona má ráda dokonalý úklid. Asi jí k tomu vedli už v mládí. My s Máťou dbáme určitých nařízení a už jsme si na to zvykli. Vždycky říkám, že lepší je mít pořádnou ženu než tu nepořádnou. Já sám nevyžaduji až takový pořádek, ale líbí se mi to. Jsem sice detailista, ale nečekám na zrnko prachu, až sedne, abych ho utřel, to ne :).
Všechno je tu o něco větší, než obvykle…
Když jsem dělal pořad Jak se staví sen, tak jsem narazil na kamaráda, architekta Davida Machače, mě se jeho práce už tehdy strašně moc líbila. On je z Brna a někde ve sklípku jsme se domluvili, že až budu stavět dům, tak že mi ho nakreslí. A tak se asi za dva roky i stalo. Takže to je jeho práce. Jsme kousek pod hradem Kunětická hora, jsme v 1. ochranném pásmu, památkáři tu měli omezení – že tu např. musí být sedlová střecha, pálená taška, nesmí být bílá okna, všechno jsme dodrželi. Už do jeho prvních návrhů jsme se zamilovali, podle mě do nás viděl. A všechno funguje perfektně. Protože to, že byl návrh opravdu dobrý se pozná až užíváním.
Přesto, je něco, co jste tu měli udělat a neudělali?
Měli jsme udělat wc přímo se vstupem od bazénu. Když mokré děti běhají dovnitř, není to optimální.
Pracovna v centru, v srdci domu, na všechny vidíte, to byl účel?
Když jsem viděl ty nákresy domu, tak jsem si říkal, co s tím prostorem? Dát tam palmu? To se mi nelíbí. Já tam chtěl pracovnu, chtěl jsem být v kontaktu se svojí ženou, která kousek vaří nebo se dívá na televizi. Ono je to tu velké, ale David říkal, že jak se člověk naučí žít ve velkých prostorách, tak už nechce žít jinak. Protože najednou je to vzdušné, lépe se tu dýchá.
Jídelní stůl má řekněme ,,zvoucí“ energii.
Tady se sedí pořád, od toho stolu se nehne, když přijde návštěva, tak říkám, pojďte si sednout do obýváku, ale nikdo nechce. Ta sedačka je super, když jsme sami doma nebo když jsme nemocní a díváme se na pohádky.
Z pracovny vybíháte do auta šatnou, která vyráží dech.
Když jde člověk ven, tak potřebuje čepici, boty a kabát. A tam je to krásně všechno uložené. Chtěli jsme to uzavřené, aby kdyby tam nebyl pořádek, tak abychom to neviděli.
Kromě opravdu velikánské sedačky a televize je tu i krapet větší než obvykle i lenoška. Využíváte ji?
Já si ji posouvám ke krbu, rád koukám do ohně. To je moje absolutní záliba. Naleju si sklenku vína, něco si čtu, ale to je málokdy. My jsme hodně venku, jsme sportovní rodina, syn hraje hokej, takže jsme hodně na zimáku nebo prostě venku plaveme, řádíme, je tam venku i provizorní střílna. Já hrál hokej, táta, děda, ze strany mé ženy strejda hrál hokej vrcholově, takže syn přijde z tréninku a musí si jít zastřílet ještě 50 puků.
Nechcete mu to udělat celoroční?
On to vlastně má, ale teď dojde ke změnám, dětské hřiště se skluzavkou už není potřeba, takže to zrušíme, tam vybudujeme prostor pro to střílení puků, a já si tady u domu splním svůj další sen, celý ten prostor uzavřu prosklenými posuvnými stěnami. Bude to zimní zahrada, zase s krbem a kulatým stolem, po něm toužím, to mě baví, sedět u kulatého stolu s přáteli a dělit se o jídlo. Myslím, že si tím prodloužíme čas na trávení veku a grilovací sezóna nám začne dřív.
