Vy to z Hradce Králové jezdíte někdy i 2x denně do Prahy a zpět, nikdy jste nechtěl mít pracovní zázemí na půli cesty?
Na půli cesty ne, ale je pravda, že na Novu jsem nastoupil v roce 1999 a rok a půl jsme bydleli v Praze. A pak se nám měla narodit dcera a tady v Hradci jsme měli hlídací babičku, téměř vesnické prostředí, jsme na konci města. Zahradu, sice jsme nemohli říct, že je naše, ale mohli jsme tam bydlet u babičky a dědy. A my jsme patrioti Hradce Králové. Nám se to město líbí, necelých 100 tisíc obyvatel. Když chcete, tak se tu schováte, když ne, vždycky potkáte někoho známého. Prahu máme rádi, je nádherná, pro naši práci důležitá, ale Hradec milujeme.
A tak jste si tři ulice od babičky s dědou, kde bydlíte, vybudovali pracovnu? Tomu se tak ani nedá říkat.
Je to naše pracovní místo. Bylo nám přes 40, najednou jsme si řekli, že vlastně nic svého nemáme, a že bychom si mohli něco pořídit. A tady na tomhle místě byl starý domeček a nikdo ho nechtěl. Protože to je u křižovatky, atypický pozemek do špičky, pořád mu klesala cena, a tak jsme čekali a pak jsme ho koupili. Zatím tu sice nebydlíme, využíváme ho jako pracovní prostor, ale jednou, uvidíme.
Právě ten atypický pozemek, tu špičku, jste využili absolutně.
To je loď vlastně, protože moje žena Dana má papíry na loď, může plout asi 30 km od pobřeží, její táta sjezdil na plachetnici svět, a navíc je stavař, a tak jsme ho poprosili a on ještě s jedním architektem navrhli stavbu, Dana pak interiér. Takže jsme to do návrhu domu zakomponovali, využili jsme tu špičku, je to příď.
Srdcem domu je místnost se stolem pro spoustu lidí, symbolickou ,,přídí lodi“, kulatými okýnky ve dveřích, kuchyňkou a speciálním zábradlím na schodišti.
My jsme sem měli objednané klasické železné zábradlí. Ale tady za rohem bydlí jeden umělecký kovář a my ho oslovili a dostali jsme od něj několik návrhů, jeden krásnější než druhý. Zrušili jsme objednávku původního a tohle zábradlí bylo nakonec levnější a je to originál. Vodorovné linky znázorňují vlny a svislé části zábradlí jsou jako na pirátské lodi.
V této místnosti vymýšlíte, ve vedlejší už vyrábíte, ale stojí tam souprava bicích.
Já jsem hrával na bicí, pak jsem je prodal a loni jsem dostal vánoční dárek. Mám velkou radost. A hned za bicími je klíčovací plocha, kterou využíváme pro výrobu dokumentů.
Pak jsou tam střižny, tam vznikají audio i video projekty, i Podcast roku Kriminálka?
Všechno, co jsme vyrobili pro televize i rozhlas o policejní práci, o záchranářích, i knihy, všechno vzniká tady. Máme tu i „jednačku“. Všechno, co vyrobíme, v ní pak pouštíme policii, abychom si byli jisti, že jsme nikde nic neporušili. A ty střižny, dneska už to není tak, že máte prostor vybavený technikou. My si najímáme střihače a oni si střižnu přivezou, rozloží, pracují tu, spí tu a pak si zase střižnu odvezou. Akorát, když třeba vezu v pondělí střihače z Prahy, tak tu Prahu, abych dojel do rádia, jedu 2x denně.
Co tu ještě chybí?
No zatím tu není bydleno, je tu pracováno, takže tu chybí různé poličky, obrazy, čeká to na zabydlení. Ale to chce chuť a čas to dělat, ale když není čas…. V interiéru jsou to vlastně maličkosti. Ale na zahradě nás toho čeká hodně. Třeba plot, je sem hrozně vidět. Tady když sedí střihač na terase, když si chce odfrknout, tak z ulice člověk vidí, jestli tu kávu má s mlékem nebo bez. Takže třeba tohle budeme muset nějak vymyslet.
