Před týdnem, když měla velká voda dotéct do Prahy, jsme se potkaly na sklizené zahradě přímo u koryta Vltavy.
My teď máme přímo před domem povodňovou aktivitu, takže jsme celý víkend uklízeli. Všechno, co by mohla odnést voda, je pryč. Kromě trampolíny, ta by se sklízela celý den. Náš dům, traduje se, že je to bývalý klášter, byl za staletí vyplaven mnohokrát a myslím, že ta dnešní Vltava ho nestresuje nijak.
Když se u vás doma člověk rozhlédne, vidí zatížení na určité kousky nábytku.
Já prohledávám různé nábytkové servery, jsem v různých skupinách typu starý nábytek na skládku nepatří a tam sbírám poklady. Nesbírám nejcennější kusy, to si nemohu finančně dovolit, tedy žádné art deco v drahé síni, ale ráda kupuju například z pozůstalosti po babičce. Kupuju něco, co už má zvuk, třeba kuchyňský stůl s židlemi, které jsou jako kapky, to je Halabala. Stůl je chráněn sklem, což je fajn, protože ten povrch je velmi náchylný na vodu. Stačí zalít špatně kytku, která na něm stojí, a už to popraská.
Pak jste dokoupila sekretář?
Ten je ale odněkud z antik bazaru. Ten stůl je jiný, ale mě nevadí rozbít jednolitost nějakým pankáčským kusem nábytku. Je to hodně vidět v obýváku, kde jsem klasickou moderní sedací soupravu doplnila televizním stolkem Brusel. Ale pravdou je, že už si pohrávám s myšlenkou na trubkový gauč. Sehnat se dá a mě se to strašně líbí. Je možné, že v budoucnu půjde sedačka do přízemí a já ho pořídím. Lidé je prodávají v docela dobrém stavu. Jsou to 50. léta, je to minulost, ten dům je z minulosti, tak to k němu pasuje. A mě to baví, skládat a kombinovat, protože si k tomu vytvářím nějaký vztah, který ke každému kusu mám, to je nějaký můj příběh.
Máte v obýváku spoustu knížek, stíháte někdy číst?
Knížky čelí těžké konkurenci mobilních telefonů, mě to postihlo stejně tak. Kolikrát večer si čtu, ale často si čtu v mobilu a nečtu si tam knížky, ale roluju v mobilu. To je velký nešvar současnosti. A naráží na to rodiče dětí, které si nevytváří vztah ke knihám, který my ještě máme, ale ony už ne, protože mají ten mobilní telefon. A přivést dcery ke knihám, snažíme se, ale není to automatika, jako to byla pro nás. Prostě mobil je těžká konkurence a problematická konkurence.
Pokud by ta vaše sedačka v budoucnu nešla do přízemí, tak by asi putovala potřebným, o které se staráte.
My na Šatníku máme službu, že nám lidé nabízí svůj nábytek, my ho na fotce nabídneme na našem facebookovém profilu a pak už propojíme dárce se zájemcem. Postel nebo skříň, to stojí spoustu peněz a lidé nenabízejí nábytek, který má jít do kamen, ale který má ještě udělat hodně radosti. Třeba mění dětský pokoj prostě proto, že dítě vyrostlo. Takže ten kus nábytku darují a my mu dáváme druhý život, a to je skvělá věc. Lidé, kteří nemají peníze si díky těmto nábytkovým iniciativám mohou zařídit byt pěknými kusy nábytku.
Pomoc je určena rodičům samoživitelům?
Ano, samoživitelkám, těch je výrazně víc, samoživitelům, těch je zlomek, ale jsou. Jsou i dědové. Nenabízíme jen nábytek, původně jsme začali sbírkou oblečení, pak sbírkou na potraviny, při covidu sbírkou na notebooky, které děti potřebovaly při distanční výuce a pak to přerostlo v Nadační fond Šatník, nabízíme i potraviny, hračky, knížky, na začátku školního roku jsme vybavovali děti školními potřebami a aktovkami. Vše funguje na bázi dobrovolnictví, svépomoci a solidarity.
To už chápu, že vám za chvilku nebudou stačit parapety, protože na nich máte velkou spoustu dárečků.
Tak tam mám i přáníčka od dcer, dávám tam i všechno, co nechci ztratit. Ale jsou tam i svíčky a andělíčci, které dostávám od maminek. Zároveň mám nešvar hromadiče, takže všechno, co je nějak hezké, a dá se umístit, tak jde na ten parapet. Máme tři a jsou široké, takže už je to taková výstavka. Ta je nevýhodná v tom, že se vám tam hromadí nepořádek, a to já nerada čistím, ale musím a kvůli vám jsem vymetala pavouky. Nerada je zabíjím, mám je ráda, takže je odnáším a omlouvám se jim, že jdou do zimy.
