Bydlíte tu 10 let, ale vyrůstal tu váš tatínek, herec Zdeněk Žák, a vy jste sem jezdila za babičkou na prázdniny?
Ani ne na prázdniny, ale skoro každý víkend, když si naši potřebovali odpočinout nebo měli práci, tak za babičkou a za dědou do Prahy. S babičkou jsme chodily do divadla nebo do Národního muzea.
Pak jste si řekla, že už na vesnici s vašima bydlet nebudete a šla jste do Prahy natrvalo?
Ten můj přesun z vesnice byl hlavně kvůli tomu, že jsem začala chodit v Praze na Konzervatoř, a to dojíždění vlakem, každý den hodinu a půl, když se začíná v osm ráno, nebylo nic moc.
Ale vám bylo málo…
Bylo to dlouhé přemlouvání. Táta mě chtěl dát na intr, ale máma říkala, že je to blbost, když je tu prázdnej byt. Vyřešilo se to tím, že jsem tu bydlela se sestrou, a ta byla starší.
V bytě asi byla po babičce a dědovi spousta nábytku…
Byla. Třeba spousta skříní. Před výklenkem, ve kterém je ložnice, se prarodiče pokoušeli udělat nějakou zeď a udělali ji ze skříní. Bylo jich tu asi 8 a ještě mezi nimi byla ulička. Takže jsem je zrušila, ne že bych je nenaplnila, ale člověk se musí trošku krotit :)
Stůl je po dědovi?
Je po dědovi a zároveň ho děda vyráběl, protože on byl nástrojář, spousta věcí v bytě byla udělaná na míru, v té době, jak to jenom šlo. A zrovna tento stůl tu musí zůstat navždycky, protože děda ho vyráběl tady v obýváku a nezměřil si dveře. Takže se nedá odnést.
Vedle něj stojí velká klec, kdo v ní bydlí?
Činčilák Charlie. Teď už ho zbožňuju, ale nechtěla jsem ho. Činčily se nemazlí, ale byl to dar od mého taťky, on činčily zbožňuje a nemohl si ji na vesnici pořídit, tak ji pořídil mně a chodí se sem na ni koukat. Trošku mě překvapilo, že se dožívají 20 let. Takže pěkný dárek.
Kuchyň jste si ale pořizovala novou.
To jsem musela, ta stará, když se otevřela dvířka, tak vám zůstala v ruce, bohužel už byla nefunkční.
A na sedátku u okna sedíte a kocháte se výhledem na dvoreček?
Ne, mám dvoukilového psa krysaříka a on strašně rád leží na okně a kouká a kochá se, jenže tam nevyskočí. Takže to sedátko je jeho mezischod.
Projděme si vedlejší pokoj, je tam několik zón.
Vedle je přítelova pracovna, ložnice, a hlavně je tam můj kosmetický stolek, bez kterého nedokážu fungovat, protože zbožňuju kosmetiku, vlasy, ono to patří i k mému povolání.
Je něco, co byste tu ještě chtěla změnit a při rekonstrukci jste to neřešila?
Tím, že rekonstrukce probíhala už před pár lety, a já neměla tušení, do čeho jdu, tak samozřejmě je, protože jsme na to nemysleli a teď už se nám do toho nechce. Ale třeba podlahy, ty jsou původní, když jsem se nastěhovala, tak tu bylo lino, pod ním noviny a pod nimi jsme odkryli parkety. Krásné, ale chtěly by renovaci.
Prý jste sama zahazovala elektriku?
Jojo, já byla specialista na stropy. A měla jsem krátké štafle, tak jsem si vzala baletní špičky a na nich, v baletním postoji, abych tam dosáhla, jsem zahazovala. Měla jsem sluneční brýle a vždycky, když jsem to tam hodila, tak mi to spadlo zpátky na obličej. Rákosový strop, nic na něm nedrží. Ale alespoň vím, kudy ta elektřina vede a při další rekonstrukci se to může hodit.
