9°C
Píše se rok 1893 a začíná stavba centralizovaných jatek pro obyvatele Prahy. Už samotnou výstavbu provází mnoho útrap. Základy některých budov bylo mnohdy třeba zapustit až 8 metrů pod povrch, a tak některé objekty mají více zdiva pod zemí než nad ní. Ke slavnostnímu otevření došlo o 3 roky později, konkrétně 1. 7. 1895.
Přeprava dobytka
V době, kdy se jatka spustila, ještě nestál Hlávkův most, a tak se dobytek hnal po dřevěné lávce z Masarykova nádraží. Holešovice tehdy byly okrajovou částí Prahy a okolí nabízelo dostatek pastvin. Dodnes tak některé ulice nesou jména podle svého původního účelu. Třeba ulice U Průhonu – tudy se vedl dobytek na pastvu. Nebo Argentinská – zde se obchodovalo s argentinskými býky. Později byla dostavěna železniční vlečka vedoucí ze zastávky Holešovice Bubny.
Ohromná stavba
Areál měl rozlohu více než 100 000 m² a pojmul až 2700 kusů dobytka i 6000 prasat. Dnes je ale areál menší, protože se kvůli regulaci Vltavy jeho pozemek zmenšoval. O velkorysosti stavby svědčí fakt, že v areálu měly své místo vedle jatek a tržnice i burza, dobytčí a masná pokladna, pošta, celnice nebo řeznicko-uzenářská banka, kde bylo možné vzít si na obchod na burze úvěr. O pohodlí návštěvníků se starali holič nebo restaurace. Nedaleko bylo i ubytování pro zaměstnance, kterých nebylo zrovna málo. V roce 1912 měla jatka 103 zaměstnanců a 12 veterinářů, kteří na jatkách a trzích zajišťovali zvířatům péči. Od roku 1922 zde vykonávalo práci již více než 1000 osob. Bylo to takové město ve městě.
V poválečném období jatka trpěla nedostatkem personálu. Někteří byli povoláni do války, kde jich mnoho přišlo o život. Ti, kteří zbyli, byli už starší a mnoho z nich mělo věk kolem 70 let. Nadále ale sloužili u dobytka, který byl vlivem náročného převozu ve značném stresu. Bylo tak nutné vynaložit na jeho zklidnění dost energie a síly.
Smrad a řev zvířat
Bylo slyšet řev zvířat, která asi tušila, co je čeká a nemine, ale i neskutečný smrad linoucí se z jatek se táhl mnohdy až na Václavské náměstí. Důvodem byl fakt, že zde nikterak nenakládali s nevyužitými částmi zvířat, uhynulými či utracenými kusy, pouze je vozili do odlehlejší části jatek.
Košérování
Na jatkách ho prováděli „košeráci“. Jde o způsob porážení dobytka, který byl všeobecně odsuzován. Naprostá většina zvěrolékařů a řezníků tento způsob považovala za příliš krutý. Někteří pražští židé však možnost požívání masa z takto zabitých zvířat chápali jako svobodu náboženství.
Smutný konec
Po druhé světové válce už to šlo s jatky dolů. Odešlo mnoho tolik potřebných veterinářů a řešila se také nákladnost nutných oprav, které po dobu války byly řešeny jen velmi spoře. V roce 1980 tak Ústřední holešovická jatka končí a přesouvají se do masokombinátů v Čakovicích a v Písnici. Zaniká také přeprava dobytka po železnici i nutnost centralizovaného hospodaření s dobytkem.
Zdroj: Ústřední jatky města Prahy v Holešovicích, Miroslav Moutvic, Open House Praha.
