„Všechno to začalo jednoho nedělního odpoledne v ostravském kině Elektra. Tatínek mě vzal na film a když skončil, dal jsem se do usedavého pláče. Plakal jsem ještě na ulici, tatínek mě nemohl utišit a kolemjdoucí se na něho škaredě dívali, protože si mysleli, že mě bije. Bylo mu tehdy velmi trapně. Mně bylo nějakých šest let a film, ze kterého jsme šli, se jmenoval Vinnetou – Poslední výstřel,“ vzpomíná na své první setkání s Rudým bratrem Jan Koten.
„Aby mi dokázal, že jde jen o film a že Vinnetou ve skutečnosti nezemřel, vzal mě do kina druhý den znovu, a pak ještě jednou a ještě dvakrát. Vždy to bylo stejné. Od té doby uplynulo 45 let a láska k mayovkám – filmovým i psaným – mě provází celým životem,“ vysvětluje s tím, že po roce 1989 vstoupil do německé Společnosti Karla Maye a účastnil se tak různých akcí, setkání a slavností, kde potkal i herce ze svých milovaných filmů.
„S některými se vídáme často a pravidelně, takže mohu hrdě říci, že jsou to mí staří známí. Jako například Marie Versini, představitelka Nšo-či. Milá, šarmantní, usměvavá a vstřícná dáma, vždy dojatá z dárku, který jí dovezu – už má hezkou sbírku českého růžového porcelánu,“ vypráví zapálený fanoušek Vinnetoua.
Odpustil vrahovi Vinnetoua
„Nejkrásnější setkání mě ovšem potkalo v roce 2004 na Mezinárodním filmovém festivalu ve Zlíně, kde byl hostem samotný Pierre Brice, filmový Vinnetou. Zde jsem měl jedinečnou příležitost vložit mu do ruky svoji stříbrnou pušku, aby mi ji posvětil,“ vzpomíná.
Příjemné překvapení nastalo ve chvíli, kdy pan Koten s napětím očekával setkání s Rikem Battagliou, který si zahrál Rollinse, Vinnetouova vraha. „Namísto proklínaného padoucha přijel usměvavý a hovorný Ital, příjemný společník a veselý chlapík. Když se dal do hovoru, nevěděl kdy přestat a vodopádem svých slov zcela rozboural program diskuzního vystoupení. Při rozloučení jsem mu v žertu řekl, že mu jako Vinnetouovu vrahovi odpouštím. Na to se rozesmál a zcela vážně mi sdělil, že je svým založením romantik a poeta,“ vzpomíná pan Koten na mimořádné setkání. Dnes je prý Battaglia upoután na lůžko a už ani neví, že vůbec kdy hrál ve filmech…
ještě jednou a ještě dvakrát.
Vždy to bylo stejné.
Od té doby uplynulo 45
let a láska k mayovkám –
fi lmovým i psaným – mě
provází celým životem,“
vysvětluje čtenář s tím,
že po roce 1989 vstoupil
do německé Společnosti
Karla Maye a účastnil se
tak různých akcí, setkání
a slavností, kde potkal
i herce ze svých milovaných
fi lmů. „S některými
se vídáme často a pravidelně,
takže mohu hrdě
říci, že jsou to mí staří
známí. Jako například
Marie Versini, představitelka
Nšo-či. Milá,
šarmantní, usměvavá
a vstřícná dáma, vždy
dojatá z dárku, který jí
dovezu – už má hezkou
sbírku českého růžového
porcelánu,“ vypráví
zapálený fanoušek Vinnetoua
a jedním dechem
dodává: „Nejkrásnější setkání
mě ovšem potkalo
v roce 2004 na Mezinárodním
fi lmovém festivalu
ve Zlíně, kde byl hostem
samotný Pierre Brice, fi lmový
Vinnetou. Zde jsem
měl jedinečnou příležitost
vložit mu do ruky svoji
stříbrnou pušku, aby mi ji
posvětil.“
Příjemné překvapení
nastalo ve chvíli, kdy pan
Koten s napětím očekával
setkání s Rikem Battagliou,
který si zahrál Rollinse,
Vinnetouova vraha.
„Namísto proklínaného
padoucha přijel usměvavý
a hovorný Ital, příjemný
společník a veselý chlapík.
Když se dal do hovoru,
nevěděl, kdy přestat a vodopádem
svých slov zcela
rozboural program diskuzního
vystoupení. Při rozloučení
jsem mu v žertu
řekl, že mu jako Vinnetouovu
vrahovi odpouštím.
Na to se rozesmál
a zcela vážně mi sdělil,
že je svým založením
romantik a poeta,“ vzpomíná
pan Koten na mimořádné
setkání. Dnes je prý
Battaglia upoután na lůžko
a už ani neví, že vůbec
kdy hrál ve fi lmech…
