10°C
Marie Versini se narodila 10. srpna 1940 v Paříži. Její otec byl původem z Korsiky, čemuž vděčí za exotický vzhled. Když bylo Marii šest let, otec jí přivezl z Německa knihu Vinnetou a každý večer jí předčítal. Roli Nšo-či si poprvé zahrála v sedmi letech, když slavila v indiánském kostýmu narozeniny.
"Už od té doby jsem věděla, že chci hrát Nšo-či a mé sny se vyplnily. Natáčení v Chorvatsku s Lexem Barkerem a Pierrem Bricem bylo pro mne nezapomenutelným zážitkem. V té době jsem si ani neuvědomovala, jak je ten film úspěšný a jeho sláva trvá až dodnes," řekla Versini v rozhovoru pro jeden německý deník.
Roku 1954 získala bakalářský titul na Moliérově gymnáziu v Paříži. O dva roky později se na nás smála z časopisu Elle. Následně byla pozvána do divadla Théâtre Antoine, kde získala roli ve hře L’Ombre spisovatele Juliena Greena. Díky účinkování v této úspěšné hře se spřátelila s velkou filmovou hvězdou Gérardem Philipem a ve svých sedmnácti letech se stala nejmladší členkou pařížského divadla Comedie Francaise.
Nejdříve Julie pak Nšo-či
Získala hned několik hlavních rolí, velký úspěch zaznamenala jako Julie v Shakespearově tragédii Romeo a Julie. Během angažmá v divadle ale stále častěji odbíhala k filmu. Když jí zakázali kvůli divadlu účinkovat ve filmech, raději odešla. Svou první filmovou roli získala Marie Versini v šestnácti letech ve snímku Mitsou und die Männer. Roku 1960 navázala spolupráci s Eddie Constantinem a zahrála si s ním ve westernu Junge, mach Dein Testament.
Pak přišel film, který Marii změnil život. Na filmovém festivalu konaném v roce 1963 v Berlíně ji producent Horst Wendlandt angažoval do role Vinnetouovy sestry Nšo-či. Prakticky přes noc se stala hvězdou. Její tvář se pravidelně objevovala na stránkách módních časopisů i oblíbeného časopisu pro mládež Bravo, zdobila také titulní strany nesčetných sešitových románů tzv. červené knihovny. V roce 1965 byla čtenáři Brava zvolena nejoblíbenější herečkou a odnesla si zlatou sošku Otto. Toto ocenění by se dalo srovnat i s Oscarem. Zlatou sošku vyhrála ještě třikrát.
Láska k jednomu muži trvá
Další role ve filmových mayovkách pak přišly v letech 1964 (Žut), 1965 (Divokým Kurdistánem a V říši stříbrného lva) a 1966 (Old Firehand). Kostým Nšo-či oblékla ještě roku 1971, kdy spolu s Pierrem Bricem a Lexem Barkerem vystupovala ve slavné Rudi Carell Show.
Marie Versini ovšem nehrála jen ve filmových mayovkách, ale i v desítkách dalších snímků. Z nejvýznamnějších zejména A la recontre de Robert Schumann z roku 1964, ve kterém ztělesnila talentovanou klavírní virtuosku a hudební skladatelku Kláru Schumann, manželku slavného skladatele Roberta Schumanna.
Roku 1974 se Marie Versini provdala za svou dlouholetou lásku Pierra Vialleta, s nímž se seznámila už v roce 1961. V létě žije se svým manželem v Paříži, zimní měsíce spolu tráví na ostrově Ré v Atlantiku.
Dnes se Marie věnuje především tvorbě triček s indiánskými motivy a pravidelně se účastní nejrůznějších setkání jejích fanoušků a akcí týkajících se Karla Maye a mayovek. "Pro mě je největším štěstím moje manželství, které už trvá přes třicet let. Být zdravá a dělat to co mě baví, tedy herectví a psaní," prozradila Versini.
Byla jsem Vinnetouova sestra
Roku 2002 začala psát autobiografii. Kniha s názvem Ich war Winnetous Schwester vyšla o rok později. Vzpomínky Marie Versini nabízí fascinující cestu do nejkrásnějších filmových časů. V knize vzpomíná na osudové setkání s Lexem Barkerem, na režiséry nebo nebezpečná natáčení v Černé Hoře a Chorvatsku.
Marie v knize vzpomněla i na první natáčecí den, který pro ni byl velmi emotivní a těžký. Jednotlivé scény filmu se natáčely na přeskáčku a ne v pořadí, v jakém je pak divák vidí v hotovém filmu. Nejinak tomu bylo i v případě snímku Vinnetou. Mladičká Marie Versini tehdy dorazila na Mali Alan a hned musela zahrát jednu z nejtěžších a nejdojemnějších scén, svou smrt v náručí milovaného Old Shatterhanda.
