Vyřazení hráči často zmiňují, že svůj konec cítili přicházet o dost dřív, než reálně nastal. U Dáši tomu tak nebylo. „Vlastně to mnohem líp vidím až teď zpětně, když na Zrádce koukám v televizi. V té hře totiž nepocítíte, že se na vás něco šije, ostatní vám to většinou nepřijdou říct do očí. Poprvé moje jméno u kulatého stolu zaznělo v osmé epizodě od Štefana a dost mě to překvapilo,“ tvrdí energická spisovatelka.
Ani o den později netušila, že se pod ní kýve židle, měla dojem, že mezi ní a Annelie je to zhruba padesát na padesát a překlopit se to může na jakoukoliv stranu. „Že to budu právě já, kdo hrad opustí, mi došlo opravdu až u kulatého stolu. Vždycky jsem před začátkem navazovala s ostatními oční kontakt a tentokrát to bylo poprvé, co mi ho ti lidi nevraceli. Tam mi to začalo být jasné a postupně jsem se s tím smiřovala. Když ten okamžik opravdu nastal, odcházela jsem naprosto vyrovnaná, šťastná, že jsem si tuhle skvělou hru mohla užít a bez náznaku nějaké hořkosti,“ dodává ve studiu.
Dáša byla přitom velmi blízko záchraně, při poslední misi měli totiž hráči možnost od hradního pána vykoupit amulet milosti, který mohli večer použít na záchranu toho, koho kulatý stůl pošle do vyhnanství. Amulet získala Zdíša, se kterou si právě Dáša byla nejblíže. „Ze startu, když jsem se dozvěděla, že amulet má právě Zdíša, napadlo mě, že tohle by mě mohlo zachránit. Ona ale ještě před hlasováním jasně řekla, že ho použije jen v případě, že by byla vyhlasována sama. Nikdy bych ji nenutila porušit slovo. Možná kdybych byla věrná, tak ji zkusím přemlouvat, ale takhle ne. Udělala bych z ní blbce a mně by to beztak prodloužilo život maximálně o den. Tenhle okamžik byl první, kdy jsem upřednostnila lidskost před herní strategií a rozhodně toho nelituju,“ říká rozhodně.
Byla to animozita
Novinářka Zdislava Pokorná, stejně jako youtuber Honza Špaček patřili do Dášina nejbližšího kruho. Kdo do něj naopak rozhodně nepatřil, byli její kolegové zrádci. Kryštof dokonce bez rozpaků tvrdil, že si Dášou lidsky nesedli a nebyli si sympatičtí. Ona to ale vidí jinak. „Mně Kryštof nikdy nevadil a vůbec nic proti němu nemám. Naopak si myslím, že je to fajn a sympatický kluk. Jen jsme prostě odlišní a přirozeně jsme na Křivoklátě patřili každý do jiné skupiny. Nic osobního v tom z mé strany není, v mém příběhu je on prostě jen vedlejší postava, ne hlavní,“ vysvětluje.
To k Annelie, se kterou až doposud na konkláve zbyly, tak smířlivá není. „To, že jsem Kryštofovi dovolila přivést mezi nás Annelie, považuju za svou největší herní chybu. Od začátku jsem tak stála jedna proti dvěma, proti přesile. To je těžká pozice, proti které jsem musela bojovat. S Annelie z nás kamarádky nebudou a ani konec hry na tom nic nezmění. Jsou prostě lidi, které ve svém životě chcete a pak ti druzí. Když se mě na ni někdo ptal poprvé, použila jsem slovo animozita, o kterém jsem ani nevěděla, že ho ve slovníku mám. Ve spojitosti s ní mi ale ihned naběhlo. To, myslím, mluví za vše,“ popisuje.
Jak se Dáša vyrovnávala s hejty, vulgarismy a výhružkami, které se na ni po prvních dílech třetí série Zrádců snášely? Nakolik byla ta „ženská, co si nevidí do pusy“ opravdu ona a nakolik šlo o taktiku? Bylo pro ni obětování Honzy nejtěžším okamžikem hry? Jak se zpětně dívá na svůj začátek v kontejneru, kde došlo i na kousání? Chystá knihu inspirovanou právě touto kultovní reality show? To a spoustu dalšího se dozvíte v dnešním díle Poslední zrady.
