Původní plán počítal s letní výstavou skláře Jiřího Pačinka. Martin Jodas, náměstek pro marketing a PR Botanické zahrady Praha, při plánování zimního programu dostal jiný nápad. „Přemýšlel jsem nad hodnotami, jaké má botanická zahrada. Vyšlo mi z toho spojení ruční práce, tradičního řemesla, které se předává z generace na generaci, a uchovávání rostlin pro další generace,“ vysvětlil. Pačinkovi proto navrhl přesun do zimy. „Chtěl jsem oslovit techniky, osvětlovače, zapojit hudbu a videoprojekce, abychom to propojili v jeden celek, kde by přes den vynikla krása českého umění a večer se zahrada rozzářila a rozkvetla.“ Areál si chtěly pronajmout i zahraniční světelné parky. „To by nenavazovalo na hodnoty botanické zahrady. Odmítli jsme tuto cestu a hledali jiný koncept. Ten jsme nakonec vytvořili sami,“ řekl Jodas.
Za každým ročníkem stojí měsíce jednání s umělci a vybírání jednotlivých děl. „Moje role je navrhnout strategii, udržet celý koncept, jednat s jednotlivými umělci, vybírat od nich díla a propojovat je v jednu souvislou kurátorovanou výstavu,“ vysvětlil Jodas. „Když má umělec třeba dvacet, třicet nebo čtyřicet děl, která má k dispozici, vyberu z nich třeba šest nebo sedm, která do konceptu vložím.“ Přípravy dalšího ročníku začínají prakticky hned po skončení předchozího. „Teď už jsem ve fázi, kdy připravuji čtvrtý ročník.“
Dostat díla do zahrady není jednoduché. „U sklářů to funguje tak, že mají velikánské krabice. Dílo zabalí do bublinkové fólie, vyskládají do papírových krabic a potom se to dává do dodávky,“ popsal Jodas. U větších soch musí pomáhat těžká technika. „Co se týká instalací od Michala Trpáka, přijede opravdu kamion, který má rameno třeba deset až dvanáct metrů. Kolem jsou kolegové, kteří dílo upevňují do země.“ Do zahrady zamíří přibližně deset tun skla, železa a dalšího instalačního materiálu. Samotná instalace zabere čtyři týdny. K tomu jsou potřeba kilometry kabelů, které technici ukrývají mezi rostlinami nebo zakopávají do země. „Představa, že přijdete do botanické zahrady a za bílého dne vidíte konstrukce a elektroinstalaci, to podle mě vůbec nemělo připadat v úvahu.“
Sklo občas praskne
„Stává se, že některé věci prasknou. Při převozu se to moc nestává, ale při instalaci se stane, že jim to třeba praskne v ruce,“ přiznal Jodas. Některá díla poškodili i návštěvníci, když na ně sáhli. Nejvíc potíží ale dělá počasí. Během jednoho z předchozích ročníků musela zahrada kvůli sněhové kalamitě a náledí na den zavřít. Mráz komplikuje i samotnou instalaci. Když technici vědí, že druhý den už bude zem příliš zmrzlá, musí kabely zakopat ještě přes noc. „Celou noc neděláte nic jiného, než že je protahujete, skrýváte a zakopáváte,“ vzpomínal Jodas. Mráz zatím žádné ze skleněných děl neponičil. „Když máte objekt, do kterého může natéct voda a nemá kam odtéct, tak ve chvíli, kdy zmrzne, sklo praskne. Když je ale objekt vytvořený tak, aby voda stékala, sklo to vydrží,“ vysvětlil Jodas.
Pampeliška, kohoutky i skleněné vrány
Vedle Jiřího Pačinka se představí jeho syn Jiří Pačinek mladší, sklář Ondřej Novotný, sochař Michal Trpák nebo nizozemský umělec Hans van Bentem. Zapojí se i Preciosa Lighting. „Mým cílem bylo, aby každý umělec měl svůj hlavní prvek,“ konstatoval Jodas. Jedním z lákadel bude velká skleněná pampeliška, která bude večer měnit barvy. „Nejdřív je zelená, pak žlutá a když odkvétá, je bílá. Díky světlu bychom ten proces mohli krásně zhmotnit.“ Návštěvníci uvidí obří kohoutky, ze kterých bude zdánlivě vytékat svítící voda, nebo čtyři skleněné vrány od Jiřího Pačinka mladšího. Výstava si zachová podobný počet zastavení jako loni, jen některá díla budou větší.
Hudba přímo pro výstavu
Pro Křišťálovou zahradu vznikají čtyři až pět nových skladeb ve spolupráci s orchestrem Prague Philharmonia. „Ta atmosféra hudby by vás měla přenést, jako když se dostanete úplně na jinou planetu a místo klasických rostlin tam rostou skleněné instalace, které kvetou,“ řekl Jodas. Na hudební podobě se podílí klarinetista Jindřich Pavliš. „Na začátku se bavíme, jak by to mělo působit na návštěvníky. Jak už to potom ztvární, necháváme na umělcích,“ vysvětlil Jodas. Studenti UMPRUM připravují videoprojekci na kapli sv. Kláry, která ukáže proměnu přírodních surovin ve sklo. „Přijde mi hezké propojovat studenty s mistry a odborníky v jejich řemesle. Mohou se od nich naučit mnoho užitečných věcí, které pak využijí v praxi.“
Ocenění i zájem návštěvníků
Křišťálová zahrada už má na kontě několik ocenění. V soutěži Lemur – Česká cena za PR získala první místo v kategorii Zábava, kultura a sport. Uspěla i ve Zlatém středníku, kde zvítězila v kategoriích Event a Regiony a získala ocenění za efektivitu. Dostala se také do finále mezinárodní soutěže World Public Relations and Communication Awards 2026, a to hned ve dvou kategoriích. Vítězové budou vyhlášeni 17. listopadu v Nigérii. „Když vidím, kolik úsilí na tom je, nejen mého, ale všech kolegů v zahradě a všech umělců, jsem z toho nadšený,“ řekl Jodas. „Když návštěvníci přicházejí v zimním období, kdy zahrada nekvete a není tak atraktivní jako přes léto, a všímají si přírody, tak to je pro nás asi největší ocenění.“
Křišťálová zahrada bude otevřená od 27. listopadu 2026 do 14. února 2027. Večerní program bude přístupný od čtvrtka do neděle do 21 hodin.
