Proč psi zírají do prázdna, očichávají intimní partie a jak nás vlastně vidí? Skrytá pravda o vašich mazlíčcích, kterou jste možná netušili
-
Podivné psí záhadyKaždý, kdo někdy sdílel domácnost se psem, se nejednou ocitl v situaci, kdy jen nevěřícně kroutil hlavou. Ať už jde o trapné společenské chvilky, kdy váš čtyřnohý miláček bez okolků zaboří čumák do rozkroku návštěvy, nebo o půlnoční štěkání do zjevně prázdného rohu místnosti, psí chování nám občas připadá jako z jiného vesmíru. Většina těchto podivností má přitom vědecky podložené vysvětlení. Jak naši věrní parťáci vnímají svět kolem sebe, co se skrývá za jejich něžným olizováním a jak je to doopravdy s jejich věkem či krevními skupinami?
- 1.
Proč psi čuchají k rozkroku?
Představte si situaci, která spolehlivě zvedne tep každému hostiteli: Váš pes přiběhne k návštěvě a bez váhání zaboří svůj zvědavý čenich přímo do jejích nejintimnějších partií. Ačkoli se v lidské etiketě jedná o neodpustitelný trapas, pro psa jde o zcela přirozenou formu zdvořilého seznámení. Psí čich je totiž mnohonásobně citlivější než náš a slouží jako primární nástroj pro sběr informací. V oblasti lidských třísel a podpaží se nachází vysoká koncentrace apokrinních potních žláz, které vylučují feromony a specifické pachové látky. Pro psa je tento pachový koktejl ekvivalentem podrobné vizitky nebo otevřeného profilu na sociálních sítích. Během jediné vteřiny tak zvíře dokáže vyčíst váš věk, pohlaví, aktuální náladu, zdravotní stav nebo hormonální změny – psi totiž s oblibou větří u žen v období ovulace, těhotenství či menstruace. Nejde tedy o žádnou zvrhlost ani nevychovanost, ale o čistě biologickou zvídavost a snahu zjistit, s kým mají tu čest.
- 2.
Proč pes štěká do prázdna?
Sedíte večer u televize v naprostém tichu a váš pes najednou ztuhne, naježí srst a začne zuřivě štěkat na holou zeď nebo do temného kouta. Než začnete shánět kontakt na krotitele duchů nebo exorcistu, vězte, že za tím stojí výhradně fyziologie psích smyslů. Psi disponují mnohem širším frekvenčním rozsahem sluchu než lidé a dokážou zachytit ultrazvukové frekvence až kolem 45 až 65 kHz, zatímco lidské ucho končí zhruba na 20 kHz. To znamená, že pes bezpečně slyší škrábání myši v sádrokartonové příčce, bzučení trafa ve zdi, tiché vibrace potrubí nebo kroky souseda o dvě patra výš. Podobně je na tom jejich čich, který dokáže zaznamenat vzdálený pach divoké zvěře z otevřené ventilace. Pes tedy nikdy neštěká do skutečného prázdna; pouze reaguje na podnět, který je pro naše omezené lidské smysly naprosto neviditelný a neslyšitelný.
- 3.
Mají psi krevní skupiny?
Tato otázka napadne většinu pejskařů až ve chvíli, kdy jejich mazlíček potřebuje náročnou operaci nebo krevní transfuzi po úrazu. Odpověď zní jednoznačně – ano, psi skutečně mají krevní skupiny, a dokonce je jejich systém podstatně složitější a rozmanitější než lidský systém AB0. U psů se krevní skupiny označují zkratkou DEA (Dog Erythrocyte Antigen) doplněnou o číselné označení, přičemž mezinárodně je popsáno více než dvanáct různých systémů. Nejvýznamnější a klinicky nejdůležitější je skupina DEA 1, která se dělí na subtypy DEA 1.1, 1.2 a další varianty. Právě antigen DEA 1.1 vyvolává nejsilnější imunitní odpověď těla. Zajímavostí je, že psi s negativním faktorem DEA 1.1 jsou považováni za univerzální dárce krve, zatímco jedinci DEA 1.1 pozitivní mohou krev darovat pouze psům se stejným statusem. Na rozdíl od lidí si psi obvykle nevytvářejí přirozené protilátky proti cizí krvi předem, což v urgentních situacích umožňuje provést první transfuzi i bez křížové zkoušky, ačkoli moderní veterinární medicína dnes již vždy preferuje přesné testování kompatibility.
- 4.
Proč psi rádi olizují lidi?
Vlhký psí jazyk na tváři nebo lechtivé olizování holých nohou patří ke každodenním rituálům, které mohou být pro někoho roztomilým projevem náklonnosti, pro jiného lehce nepříjemnou záležitostí. Kořeny tohoto chování sahají hluboko do vlčí historie. Vlčata v divočině olizují tlamy dospělých jedinců vracejících se z lovu, čímž u nich stimulují vyvrhnutí potravy a zároveň dávají najevo svou podřízenost a respekt. U domácích psů se tento signál přetavil do způsobu, jak upevňovat sociální vazby v rodinné smečce, vyjádřit bezmeznou lásku a uctivý pozdrav. Olizování navíc v psím mozku spouští vyplavování endorfinů a oxytocinu, což zvířeti přináší pocit klidu a bezpečí. Neméně důležitý je však i senzorický a chuťový motiv: Lidská kůže přirozeně produkuje pot bohatý na soli a minerály, které psům jednoduše chutnají, a z našich rukou či tváří navíc dokážou snadno olízat zbytky jídla, krémů nebo pachových stop z celého dne.
- 5.
Jak vidí pes?
Kolem psího zraku stále koluje celá řada mýtů, z nichž nejčastější tvrdí, že psi vidí svět pouze černobíle, jako starý televizor. Moderní oftalmologické výzkumy však tento omyl dávno vyvrátily. Psí vidění je dichromatické, což znamená, že mají v sítnici pouze dva typy čípků citlivých na světlo, zatímco člověk má tři. Pes vnímá svět v paletě odstínů žluté, modré a šedé, přičemž nedokáže rozlišit červenou a zelenou barvu – oblíbený jasně červený míček v trávě se pro psa jeví spíše jako tmavě šedý či hnědavý bod splývající s okolím. Přestože je jejich zraková ostrost na statické předměty nižší než u lidí, v jiných ohledech nás dalece překonávají. Díky vysoké koncentraci tyčinek a přítomnosti reflexní vrstvy vidí psi v šeru a za tmy až pětkrát lépe než my. Mají také širší zorné pole a jejich zrak je mimořádně citlivý na jakýkoli pohyb, takže snadno zpozorují letícího ptáka nebo běžící kočku na stovky metrů daleko.
- 6.
Jak se počítá věk psa?
Populární poučka, že jeden lidský rok se rovná sedmi psím létům, je sice velmi jednoduchá a zažitá, ale z biologického hlediska zcela nepřesná. Psi totiž stárnou nerovnoměrně a obrovskou roli v tom hraje jejich tělesná velikost a plemenná příslušnost. V prvních dvou letech života probíhá vývoj zvířete doslova raketovým tempem – jednoroční pes odpovídá fyzickou a sexuální zralostí přibližně patnáctiletému dospívajícímu člověku a ve dvou letech už má mentalitu a tělo mladého dospělého kolem 24 let. Teprve po dovršení dvou let se křivka stárnutí začíná výrazně rozcházet podle hmotnosti psa. Malá plemena, jako jsou čivavy nebo jezevčíci, stárnou podstatně pomaleji a za každý další rok jim přibývají zhruba čtyři lidské roky, díky čemuž se běžně dožívají patnácti i více let. Naopak obří plemena, jako jsou dogy či bernardýni, stárnou podstatně rychleji, každý rok pro ně znamená ekvivalent sedmi až osmi lidských let a jako senioři jsou vnímáni již kolem šestého roku života.
-
Související články
