„Krása je extrémně spojována s naší hodnotou. Hezké lidi automaticky považujeme za lepší,“ říká Ridina Ahmedová
Musíme své tělo milovat za všech okolností? Podle umělkyně a autorky projektu Moje tělo je moje Ridiny Ahmedové je podobný požadavek spíš prázdným heslem. V podcastu Už budu! se Zoryou Blue vysvětlila, proč jí není blízký trend body positivity, jak podcastová série Sádlo odhalila společné trápení mnoha žen a proč bychom měli druhé chválit i za něco jiného než jejich vzhled.
Umělkyně, podcasterka a autorka projektu Moje tělo je moje Ridina Ahmedová se dlouhodobě věnuje tomu, jak společnost vnímá lidské tělo a jak moc dokáže vzhled ovlivňovat naše sebevědomí i životy. V novém díle podcastu Už budu! se rozpovídala mimo jiné o trendu body positivity, který jí ale příliš blízký není. „Milovat a uctívat své tělo za všech okolností mi přijde jako opačný extrém toho všeho. Já k němu mnohem raději přistupuju neutrálně. Prostě někdy se probudím a řeknu si: Dneska mi to sluší. Jindy mám ale PMS a připadám si úplně hrozně. A obojí je v pořádku,“ popisuje. Ve zkratce - není nutné očekávat, že se budeme ve svém těle cítit skvěle každý den. Právě příkaz „miluj svoje tělo nonstop“ považuje za přehnaný a podle svých slov až kýčovitý. „Já nikoho takového neznám, kdo by svoje tělo neustále miloval,“ zamýšlí se. Důležité je prý spíš naučit se odpustit si dny, kdy se člověk necítí dobře, a vědět, že zase přijdou i ty lepší.
Velkou debatu na téma těla před časem vyvolala její podcastová série Sádlo. Ahmedová přiznává, že tak silnou odezvu nečekala. Zároveň díky ní zjistila, že v pochybnostech o vlastním těle rozhodně není sama. „Najednou se ukázalo, kolik nás je, kdo o sobě takhle přemýšlíme,“ říká. Mnoho žen totiž řeší otázky, které se na první pohled mohou zdát banální, ale ve skutečnosti zasahují do jejich nejhlubšího sebevědomí. Mají v takovém těle právo na lásku? Mohou mít hezký vztah, dobrý život a být šťastné, i když neodpovídají představám o ideální kráse?
Sama Ahmedová v minulosti zažívala období, kdy měla pocit, že ve svém těle nemůže prožít dobrý život. O podobných pochybnostech se jí přitom nemluvilo snadno. Do hry totiž vstupuje stud a pocit, že bychom se za vlastní tělo měli stydět, pokud nevyhovuje standardům společnosti a trendům. „Spousta žen má pocit, že takové, jaká jsou, nejsou dost. Že musí být hubenější, krásnější, mít větší prsa nebo se nějak vylepšit, aby byly dost dobré,“ dodává. A nejde jen o ženy, které se výrazně odlišují od společenského ideálu krásy, podobné pochybnosti se mohou týkat prakticky každé ženy bez ohledu na to, jak vypadá.
Díky mateřství se má radši
Ahmedová upozorňuje, že ve společnosti stále přetrvává představa, že krása je téměř povinnou výbavou. Jako by nám měla zajistit, že nás ostatní budou mít rádi, budeme úspěšnější a budeme mít větší šanci na spokojený život. „Máme pocit, že musíme být krásné, abychom byly dost. Jako by nám krása měla zajistit, že nás ostatní budou mít rádi,“ vysvětluje. Právě toto spojování vzhledu s lidskou hodnotou ji velmi dráždí. „Hodnota člověka přece vůbec nesouvisí s tím, jak vypadá,“ zdůrazňuje. A dodává, že nejde jen o nějaký abstraktní společenský problém. Existují dokonce i výzkumy, které potvrzují, že atraktivnější lidé mohou mít v různých oblastech života výhodnější postavení. Krásní lidé například podle studií častěji dosahují na vyšší platy, mohou dostávat lepší péči v nemocnicích nebo dokonce nižší tresty u soudu. „Jsme takhle podvědomě nastavení. Krásu si spojujeme s dalšími dobrými vlastnostmi,“ tvrdí Ahmedová.
Sama Ahmedová se postupně naučila mít své tělo radši, velkou roli v tom sehrálo mateřství. Když se jí narodily děti, začala si mnohem víc uvědomovat, co všechno její tělo dokáže. „Najednou jsem cítila obrovskou vděčnost za to, že moje tělo odnosilo děti a vytvořilo nový život,“ popisuje. Vděčnost ale podle ní nemusí souviset jen s mateřstvím. Tělo nás každý den někam nese, umožňuje nám pohybovat se, prožívat svět a dělat věci, které potřebujeme. To ovšem neznamená, že by se člověk musel každé ráno probudit a obdivovat svůj odraz v zrcadle. „Někdy se prostě necítím dobře. Ale je důležité si to umět odpustit. Dneska to není ono, ale zase bude líp,“ vysvětluje.
V bonusové části podcastu na uzbudu.blesk.cz se dozvíte:
- proč není v lidských silách neustále vyhovovat ideálu krásy
- jak šikana vzhledu ovlivňuje fungování celé společnosti
- zda a v jaké míře se toto téma týká i mužů
- co je to fatfobie
- jak k tomuto tématu přistupuje nastupující generace










Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.