K malování městských scenérií ho přivedl New York. Během pracovní cesty si tam našel čas na fotografování a jeden ze snímků se rozhodl přenést na plátno. Výsledek ho chytil, a tak začal městské scenérie malovat častěji. Když mu fotografie z Ameriky došly, obrátil pozornost k rodné Praze, kde strávil přibližně třicet let života. „Já tam vidím i v těch historických částech, tak i prostě v takových těch industriálních ošuntělých nějakou poetiku,“ popsal Dolejš v rozhovoru pro Blesk.
Na jeho obrazech mají zvláštní místo pražské tramvaje. Záliba v městské dopravě sahá až do mládí, kdy ho ovlivňovala hiphopová kultura a graffiti. „Měli jsme rádi graffiti, což se tak obecně točí kolem těch dopravních prostředků,“ vzpomínal Dolejš. Tramvaje ho přitahují dodnes. „Nejlíp se mi přemýšlí, když někde takhle jedu v MHDčku,“ dodal.
Maluje podle fotek
S foťákem chodí po Praze hlavně večer a v noci. Na zajímavých místech čeká na správný okamžik a fotografuje tramvaje, kolemjdoucí i osvětlené ulice. „Asi vypadám dost jako exot. Dost na mě lidi koukají, proč, co to je za blázna, co tady fotí večer nebo v noci, když není vůbec žádný světlo,“ smál se. Vybrané snímky upravuje ve Photoshopu, mění kompozici a někdy některé prvky přidává nebo odstraňuje. Potom přichází na řadu plátno. Při malování kombinuje olejové a akrylové barvy, fixy i spreje. Jeden obraz Prahy mu zabere přibližně šest hodin, někdy i déle.
Svůj styl hledal několik let. Dnes v něm propojuje malbu s kresbou a záměrně nechává viditelné některé črty. Části obrazu vykresluje podrobně, jiné ponechává volnější. Tím divákovi vede oko. Na sociálních sítích se pod jeho obrazy objevují komentáře, zda je nevytváří pomocí umělé inteligence. Malíři to ale nevadí. „Asi to beru spíš jako kompliment. Protože do jistý míry ta AI prostě to, co umí, je dobře vymalovávat,“ vysvětlil. S umělou inteligencí sám občas experimentuje, například při hledání barevných kombinací pro své obrazy se společenskými tématy.
Umění nestudoval
Malování zatím není jeho hlavním zaměstnáním. Vystudoval strojírenskou školu a živí se projektováním ocelových konstrukcí. „Je to taková čistě exaktní práce a tím pádem mě to víc vrací do toho reálného světa,“ vysvětlil. Výtvarnou školu nevystudoval, už od dětství ale chodil na kurzy kreslení. Později se učil také u malíře Tomáše Kubíka. Vedle práce a rodiny si na malování hledá čas hlavně večer a o víkendech. Kromě pražských ulic maluje také akty a obrazy, kterými komentuje společenská témata. Právě těm by chtěl věnovat výstavu s pracovním názvem Metafory. „Pořád mluvím o výstavě, kterou bych chtěl udělat, ale ono se mi to furt prodává pod rukama,“ přiznal se smíchem. Obrazů tak zatím nemá dost na větší expozici.
Do budoucna by se Dolejš rád živil pouze malováním. Jeho díla mohou zájemci najít na webu paveldolejs.art nebo prostřednictvím Original Gallery, se kterou spolupracuje. Dva obrazy měl v době rozhovoru vystavené také v pražské galerii Katie Feygie v Maiselově ulici. Fanoušci mu radí, ať se ozve pražskému dopravnímu podniku, jehož tramvaje tak často maluje. Sám ho zatím neoslovil.
