Jeho hluboký, podmanivý baryton poznávaly celé generace diváků hned po první větičce. Když v televizi promluvil Bud Spencer, Jean Gabin nebo drsný Jack Nicholson, zněl z obrazovky právě on. Cesta Jana Schánilce ke slávě a uznání ale nebyla vystlána růžemi. Než se postavil před divadelní publikum a dabingové mikrofony, musel si projít tvrdou dřinou na stavbách i v hlubinném dole.
Z kladenské šachty až na Vinohrady
Rodák z Českých Budějovic (* 22. října 1941) přitom pocházel z intelektuálního prostředí – jeho otec byl profesorem a maminka pracovala jako sociální pracovnice. Talentovaný mladík chtěl jít na pražskou DAMU, jenže přijímací zkoušky na první pokus nevyšly. Místo studijních lavic ho tak čekala tvrdá realita. Jak připomněl magazín Květy, Schánilec musel nastoupit k práci rukama – prošel cihelnou, pracoval v lese, na stavbách a nakonec skončil v kladenském dole.
Fyzicky náročná oklika ho ale neodradila. Druhý pokus o přijetí na herce už vyšel. Po absolutoriu v roce 1966 nešel sbírat zkušenosti na oblastní scény, ale zamířil rovnou do prestižního Divadla na Vinohradech. Na tomto vyhlášeném pražském jevišti pak strávil neuvěřitelných 25 sezón a odehrál desítky ikonických rolí v hrách jako Pygmalión nebo Brouk v hlavě.
Film Svatba jako řemen mu přinesl nálepku frajera
Před kamerou zaujal už v roce 1967 v legendární komedii Jiřího Krejčíka Svatba jako řemen. Režiséři v něm rychle objevili ideálního představitele sebevědomých frajerů a mužů, kterým se nedalo tak úplně věřit. Objevil se například jako mág Hilarius ve Slastech Otce vlasti, důstojník v Petrolejových lampách nebo Jonathan Harker v televizním hororu Hrabě Drakula z roku 1970.
Ačkoliv mu filmová kamera nabízela spíše menší či vedlejší úlohy, jeho skutečná životní doména měla teprve přijít.
Tisíce rolí pro Hollywood i prestižní ocenění
Po odchodu z vinohradského divadla v roce 1991 se naplno vrhl do dabingu a dabingové režie. Jeho hlas byl unikátní – spojoval v sobě drsnost, přirozenou autoritu i jemný nadhled. Propůjčil ho tisícům zahraničních postav. Vedle Buda Spencera či Jacka Nicholsona namlouval také Johna Wayna nebo Anthonyho Hopkinse.
V dabingovém studiu stál nejen před mikrofonem, ale ve své vlastní firmě Verbum se věnoval i úpravám dialogů a režii českého znění. Za své celoživotní mistrovství v oboru získal v roce 2011 zaslouženou Cenu Františka Filipovského.
Oblíbený herec a dabingový velikán zemřel po dlouhé těžké nemoci 12. října 2014 v Praze, pouhých deset dní před svými 73. narozeninami. Jeho hlas však v českých obývácích zní dál.
