Bylo mu to líto, protože s tanečnicí Vandou měli připraveno více tanců. „Nejvíce mě mrzí ten následující pohádkový večer, na který se moc těšily moje děti. Ale víme, že je to zábavná show. Já byl tancem zcela nepolíbený, pokud nepočítám tanec v jednu ráno na párty, který nemá žádná pravidla. Tady to najednou dostalo jasný řád a strukturu,“ krčí rameny tenisový šampion, který okusil novou disciplínu.
„Tenis je jasný – buď výhra, nebo prohra. Má daná pravidla a tím to končí. Tenisové zápasy jsem prohrával každý týden. Musel jsem se naučit porážku rychle zpracovat, použít v hlavě zmizík, poučit se z chyb a soustředit se na další turnaj,“ prozradil svůj recept na vyrovnání se s prohrou. Emocemi se prý nechal ovládnout jen jednou.
„Přiznám se, že jednou po vyřazení na Wimbledonu jsem v šatně cítil tak obrovskou křivdu, že jsem si osm raket opřel o lavičku a postupně se po nich prošel. Zlomil jsem sedmou a pán, který se o nás v šatně staral, mi říká – prosím tě, mohl bys mi tu poslední nechat na památku?! Já měl nakročeno, že zničím i tu osmou, ale nakonec jsem došlápl vedle a nechal mu ji,“ smál se.
