Za prvním pražským promítáním stál optik a mechanik Adolf Oppenheimer. „Při projekci 18. října 1896, pořádané Adolfem Oppenheimerem v hotelu U Černého koně, byl Pražanům vůbec poprvé představen nový technologický fenomén – kinematograf,“ uvedl pro Blesk filmový historik Marek Kuchař. Diváci tehdy sledovali sedm krátkých snímků, například pradleny při práci, tanečnici, ruch na pařížském náměstí nebo korunovaci ruského cara Mikuláše II. „Pro diváky byl ale největším zážitkem samotný efekt pohyblivých obrázků,“ dodal Kuchař.
Kino v hotelu
Promítání se konalo před 130 lety v hotelu U Černého koně na dnešní adrese Na Příkopě 28. Sál tehdy nebyl dokonalý. Uprostřed stál sloup, který některým návštěvníkům překážel ve výhledu. Ani to však pražanům nezabránilo se jít podívat na pohyblivé obrázky.
Hotel už dnes na Příkopech není. Pozemek ve 20. letech minulého století získala Živnostenská banka a původní zástavba musela ustoupit novému bankovnímu paláci. Budovu podle návrhu architekta Františka Roitha dokončili v roce 1942 a dnes v ní sídlí Česká národní banka (ČNB).
První stálé kino až o jedenáct let později
Na první skutečné stálé kino si Pražané museli ještě jedenáct let počkat. Vůbec první takový biograf v českých zemích otevřeli v červnu 1907 v Brně pod názvem The Empire Bio Co. Praha se dočkala v září stejného roku. V domě U Modré štiky v Karlově ulici otevřel kino Dismas Šlambor, známější jako Viktor Ponrepo. Prostor vznikl přestavbou bývalého šantánu a měl pouhých 56 sedadel. Ponrepo své návštěvníky osobně vítal a promítalo se každý den kromě pátku. Jeho jméno nese kino dodnes, najdete ho však na jiné adrese, v Bartolomějské ulici nedaleko Národní třídy.
Obliba filmů rychle rostla. V roce 1911 fungovalo v centru Prahy devět kin a dalších třináct na předměstích. O tři roky později už jich bylo 39. Ve všední dny je navštěvovalo kolem 12 tisíc lidí, v neděli dokonce až 80 tisíc.
