O Zuzanku pečuje Domácí hospic Křídla, který pomáhá nevyléčitelně nemocným lidem prožít důstojně poslední dny svého života za přítomnosti blízkých a v domácím prostředí. Samotný výlet stál mladou ženu obrovské úsilí, provázely ji bolesti, nepohodlí i únava. Přesto si ze všeho nejvíc přála být po boku rodiny na místech, která tolik miluje.
Jedním z vytoužených cílů byla vyhlídka na Hracholuskách u Rakovníka. Sanitka se k ní ale nemohla dostat, a tak musela zastavit jen tak blízko, jak to terén dovolil. Zuzanka se smířila s tím, že dál to nepůjde, a i pouhá blízkost oblíbeného místa pro ni znamenala neskutečně moc.
Lidé kolem ní ale odmítli zůstat těsně před cílem.„Společně s rodinou a přáteli jsme ji na vyhlídku donesli. Jako princeznu Šeherezádu, jak jsme jí cestou říkali,“ sdíleli záchranáři silný moment, kdy se Zuzanka konečně ocitla před výhledem, který si tolik přála znovu spatřit. Navzdory bolestem a vyčerpání navštívila se svými nejbližšími i zbylá dvě vysněná místa a byla šťastná.
Silné poselství
Na celém příběhu je nejbolestivější právě věk mladé ženy. „Pětatřicet let… Tohle číslo v nás zůstává. Stejně jako smutek nad tím, jak krutý a nespravedlivý život dokáže být,“ svěřili se členové posádky, kteří Zuzance děkují za důvěru a možnost být součástí její cesty. Žádná slova podle nich situaci nespraví, ale mohou pomoci, aby zbyl čas na radost a blízkost.
Příběh Zuzanky tak nese pro nás všechny jedno zásadní poselství: Až příště půjdete na své oblíbené místo, na chvíli se zastavte a vezměte za ruku někoho, koho máte rádi. Jak k tomu dodává sama posádka Sanitky splněných snů: „Moci tam dojít. Moci tam být spolu. To je strašně moc.“
