Izraelský generál pro Blesk: Válku s Íránem Netanjahu a Trump naplánovali špatně

Jak hodnotíte americké a izraelské kampaně proti Íránu? Byly podle vašich zkušeností a z vašeho pohledu úspěšné?

Pozitivním výsledkem je, že Írán utrpěl vážnou vojenskou ránu. Je to skutečná porážka. Dnes mají mnohem menší kapacity než dříve. Mluvím o dvou vlnách, první byly izraelská operace Rising Lion a americká Midnight Hammer a druhá Roaring Lion a Epic Fury. Ve výsledku mají menší jaderný potenciál než dříve. Ale když se podíváme na rovnici cílů, způsobů a prostředků jako na test soudržnosti strategie… Cílem mělo být vyřešit otázku jaderných zařízení s 440 kilogramy vysoce obohaceného uranu a zbytkem materiálu, což se v poslední kampani vůbec neřešilo. Druhý cíl, tedy pokus o svržení režimu, byl nereálný. A to ani ty plány, které nebyly realizovány, s kurdskou opozicí a tak dále. Bylo to nereálné a skončilo to tím, že režim stále zůstává u moci. Jsou dokonce ještě radikálnější než dříve. Co se týče Hormuzského průlivu, ačkoli to bylo zcela předvídatelné, trvalo Americe hodně času, než se přizpůsobila tomu, co nyní vidíme, tedy blokádě. Trvalo několik týdnů, než se to rozběhlo. A ekonomické sankce, tato operace ekonomického vyloučení, měly přijít mnohem dříve. A tak se americký prezident ocitá v nejisté situaci kvůli cenám pohonných hmot a tomu, co by to mohlo znamenat pro volby do Kongresu 3. listopadu. To vše jsou, myslím, ukazatele toho, že kampaň nebyla příliš úspěšná. Je ještě příliš brzy říkat, jak to skončí. Zatím však režim stále vládne, obohacený uran tam stále je a íránský průmysl se vrací do provozu s raketami a podobně. Většina regionu, řekl bych, kolísá mezi tím, že žádá USA, ať tu práci dokončí, a tím, že říká: „Pokud to nedokážete dokončit, tak s tím přestaňte.“

Situace je tedy stále křehká. Náklady jsou značné. A konečný výsledek bude znám, až režim přežije nebo padne, až se vrátí další kolo toho jaderného problému. Možná se Trump vrátí k boji, i když zjevně usiluje o dohodu. Tato kampaň nebyla příliš dobře koncipována, pokud měla za cíl dosažení dohody. Kontinuita a soulad cílů, způsobů a prostředků jsou v tomto smyslu tedy narušené.

Je tedy stále možné, aby USA a Izrael tu práci dokončily?

Co je tím úkolem? Pokud jde o změnu režimu, to je jiná věc. Pokud jde o jadernou otázku, existovaly plánované operace, které nebyly provedeny, a problém stále přetrvává. Pokud tedy existuje jedna věc, na které se lídři zřejmě shodují, tedy zabránit Íránu v získání jaderných zbraní, musí ukázat, jak toho dosáhnou. Ať už přímou akcí, nátlakem v podobě blokády a sankcí, diplomacií nebo nějakou kombinací těchto prostředků. Ale v tuto chvíli nevidíme žádný plán, který by to vše harmonicky spojil do jednoho celku.

Jedna dohoda tu už byla, za Baracka Obamy. Podle vás fungovala?

Tehdy jeden z našich politických představitelů prohlásil: „Ach, tato dohoda JCPOA, to je Mnichovská dohoda, to je konec.“ Napsal jsem krátký článek, že jde o faraonův sen, nikoli o Mnichovskou dohodu. V Bibli byl Josef povolán, aby vyložil faraonův sen: z Nilu vycházelo sedm velmi tlustých krav, po nichž následovalo sedm velmi hubených krav, které ty tlusté sežraly. Josef tedy řekl, že po sedmi dobrých letech přijde sedm špatných let, a ty budou tak zlé, že veškeré bohatství těch dobrých bude zapomenuto. Byl tedy jmenován místokrálem, postavil sýpky a spravoval egyptskou úrodu v letech hojnosti i v letech hladomoru. Takto zachránil Egypt.

Když si vezmete dohodu JCPOA, byl to rovněž dobrý začátek, protože zpomalovala pokrok Íránu, a pak špatný konec, protože to Íránu zjevně přiznalo právo pokračovat v obohacování uranu; všechna omezení v tomto ohledu by zmizela. Získat čas v prvních dobrých letech byla výhoda. A myslím, že se to mělo maximálně využít. Poté, když by se blížil konec platnosti dohody, by bylo třeba říci: „Chci nově vyjednat druhou část.“ A bylo třeba připravit možnosti, jak je zastavit, pokud by tak neučinili. Trump však odstoupil bez alternativ, příliš brzy. Nevyužil všech těch dobrých let, která JCPOA poskytovala. A když Írán začal porušovat dohodu a urychlovat obohacování, neměl k dispozici žádnou dobrou možnost, jak je zastavit.

Mluvil jste hlavně o americké části kampaně. A co ta izraelská?

Nejsem si jistý, zda známe všechny informace o skutečném vývoji hrozby v době útoku. Co víme, je to, že Netanjahu v Trumpovi viděl velkou příležitost. Pokud vycházíte z kalkulace, že válka je nevyhnutelná, Írán je silný, Izrael na to sám nestačí, nebo že pokud to Izrael udělá sám, zaplatí za to velmi vysokou cenu. Takže v tomhle potřebujete USA. A on Trumpa velmi úspěšně přesvědčil. V tomto kontextu by se dalo říci: ‚Dobře, dobrá kalkulace.‘ Když se ale podíváte na válečné cíle, jako je změna režimu, a na operační postupy či koncepci kampaně k dosažení tohoto cíle, myslím, že právě tam se to zvrtlo. Způsoby, které byly zvoleny k dosažení nemožného či velmi ambiciózního cíle, se pro nás staly velmi vážným problémem. A to vše se odehrává souběžně s tím, co se děje na dalších frontách: v Libanonu, na Západním břehu a v Gaze.

A co tedy kampaň v Gaze? Má dobrou strategii?

V současné době nevidím, jak naše operace přispívají ke konečnému stavu, o který se snažíme. Chápu, jak udržujeme to, co máme. Ovládáme části Gazy, 65 %. Hamás je stále u moci, což znamená selhání našeho válečného cíle. Jsou tam naše jednotky a tvoří nárazníkovou zónu mezi vším, co přichází z Gazy, a židovskými komunitami na hranici. Denně pokračujeme v likvidaci vůdců Hamásu, velitelů a tak dále. Pokračujeme v eliminaci účastníků masakru. Z 6 000 jich tedy 4 000 už je pryč, zbývají 2 000. To není příliš slibné, ale chápu tu logiku. Ale dvacetibodový mírový plán se nehýbe z místa. Nevidíte žádný mechanismus, který by prolomil patovou situaci mezi odzbrojením Hamásu a přesunem izraelských sil. A tak jako tak je vše v zajetí až do voleb 27. října; pak uvidíme.

To měla být moje další otázka…

Pak uvidíme. Ale bez nového způsobu řešení situace v Gaze tam zůstaneme zaseklí. A vzhledem k tomu, že veřejnost je v šoku, panuje v zásadě shoda na tom, že je třeba v této situaci pokračovat. Myslím, že zcela zásadní je, že pokud neoddělíte obyvatelstvo od bojovníků – byť velká část obyvatelstva možná Hamás podporuje –, ale pokud nepřemístíte obyvatelstvo, humanitární pomoc, podporu a zásobování, znamená to, že se Hamás bude i nadále z těchto zásob živit. Před více než rokem a půl jsem spolu s Dennisem Rossem napsal článek Gaza From Red to Blue o procesu oddělení obyvatelstva od bojovníků. 

Jak je identifikujete?

V některých případech máte k dispozici zpravodajské informace. A důkazem toho je, že na ně neustále útočíme. Některé z nich tedy známe. Další možností je vzít kus území, který je pod kontrolou izraelské armády, a prověřovat lidi při vstupu. Uvnitř tak nesmí být žádné zbraně. Začnete alespoň s něčím, pak tam můžete nasadit palestinskou policii a následně mezinárodní bezpečnostní síly, stabilizační síly. K tomu však potřebujete alternativu k vládě Hamásu, i kdyby jen na základní úrovni. V současné době vláda žádnou alternativu nechce. Prostě jen nechce vládu Hamásu, aniž by definovala alternativu. V tomto smyslu tedy nemůžete bojovat proti něčemu s ničím. Můžete to udržet, ale nemůžete to vyhrát. Myslím si, že taková je momentální situace. Nejsem optimista, ale realista.

Svět Trump: Ať si Írán zničí Los Angeles a San Diego! Za mír je to přijatelná cena

Brigádní generál ve výslužbě Assaf Orion působil v izraelské armádě 32 let, naposledy velel divizi strategií na plánovacím ředitelství generálního štábu (2010–2015). Předtím byl v obranné rozvědce. Nyní je badatelem v izraelském think-tanku INSS, kde se věnuje mj. otázkám Palestiny a izraelských sousedů Sýrie a Libanonu, vede centrum pro studium čínsko-izraelských vztahů.

Video se připravuje ...

Česká velvylankyně v Izraeli: Útoky Íránu mě zastihly v posteli. Jde o jaderné zbraně.

Zdroj: Bára Holá/Jan Jedlička