A hlavně být realistický. Zdravotní rizika se v běžném životě většinou nepodaří odstranit úplně. Má ale smysl je co nejvíce snižovat. Právě o tom diskutovali odborníci na panelu věnovaném dlouhověkosti na 6. ročníku mezinárodní konference Zdravotnického deníku Ekonomika prevence zdravotních rizik, která se konala 23. září v Praze. Shodli se, že za módním pojmem longevity by neměla zaniknout podstata. Nejde jen o to dožít se co nejvyššího věku, ale především prožít co nejvíce let ve zdraví a soběstačnosti.
Nejde jen o počet let
Uznávaný britský onkolog Peter Harper upozornil, že se z dlouhověkosti stal také velký komerční byznys. Mnohem důležitější než samotný počet let života je podle něj to, kolik z nich člověk prožije ve zdraví, bez vážných nemocí a schopný normálně fungovat.
Cesta k tomu podle Harpera vede především přes dobře známá rizika. Kouření, vysoký cholesterol, obezita nebo nedostatek pohybu ovlivňují riziko celé řady závažných onemocnění. Není tedy nutné hledat stále nové zázračné recepty. Mnohem důležitější je pracovat s tím, co můžeme opravdu změnit v každodenním životě.
Harper zároveň upozornil na jednu slabinu dnešní prevence. Lidem často předkládáme ideální cíle, jako by existovaly jen dvě možnosti: buď je splní, nebo selžou. „Nula není politika. Je to něco, k čemu můžeme směřovat,“ shrnul svůj pohled. Jinými slovy: nulové riziko je ideál, ne vždy realistický cíl.
Příliš přísné rady lidé neposlouchají
Harper svůj názor neopírá jen o zkušenost z ordinace. Na konferenci zmínil průzkumy prováděné napříč zeměmi. Podle nich lidé často ztrácejí důvěru ve zdravotní doporučení právě proto, že jim připadají příliš přísná a vzdálená běžnému životu. Neustálé „tohle nesmíte, tamto musíte a týdně máte cvičit přesně tolik a tolik minut“ nemusí člověka motivovat. Naopak může vést k tomu, že doporučení přestane poslouchat úplně. Podle Harpera musí prevence pracovat s tím, kde se konkrétní člověk právě nachází, a nabídnout mu dosažitelný další krok.
Přestaň, nebo zemři? Tak jednoduché to není
Stejný princip Harper vztahuje také na kouření. Nejlepší je samozřejmě vůbec nekouřit. Za nepřijatelný ale označil přístup, který kuřákovi nabízí pouze volbu „přestaň, nebo zemři“. Prevence podle něj musí pracovat s rozdíly v míře rizika a nabídnout řešení i lidem, kteří se ideálního cíle nedokážou držet. Snižování zdravotních rizik proto považuje za běžnou součást moderní prevence.
Podobně mluvil také přednosta I. kliniky tuberkulózy a respiračních nemocí VFN a 1. LF UK a poradce premiéra Jiří Votruba. „U kuřáků by se mělo postupovat tak, že by neměli kouřit,“ řekl.
Zároveň ale upozornil, že není realistické očekávat, že všichni kuřáci ze dne na den přestanou. „Teď se nenacházíme tak, že bychom si mohli říct, že řešení je nula procent kuřáků, že by najednou zítra všichni přestali kouřit,“ uvedl. U lidí, kteří v kouření pokračují, proto podle něj dává smysl snižovat zdravotní riziko, včetně přechodu na méně škodlivé alternativy klasických cigaret.
Zapomeňte na zázraky, důležité jsou obyčejné věci
Votruba zároveň upozornil, že kolem dlouhověkosti vzniká spousta módních trendů, testů a drahých řešení. Přitom se někdy zapomíná na věci, které jsou mnohem jednodušší a pro zdraví zásadní.
Pravidelný pohyb, zdravá strava, kvalitní spánek, prevence obezity nebo nekouření nejsou žádnou novinkou. Právě na ně bychom se ale podle něj měli soustředit mnohem více. Smyslem není mít na sobě desítky přístrojů a sledovat každou hodnotu svého těla. Důležitější je dělat dlouhodobě to, o čem víme, že riziko nemocí opravdu snižuje.
Cíle musí být realistické
Stejný pohled zazněl také od ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny Ivana Duškova. „Jedna z klíčových komponent je, že musí být cíle realistické,“ zdůraznil. Podle něj máme tendenci vidět zdraví příliš černobíle: něco je buď dobré, nebo špatné. Skutečný život se ale většinou odehrává někde mezi těmito krajními body.
Také u kouření proto Duškov vedle úplného odvykání vidí prostor pro snižování rizik u lidí, kteří přestat nedokážou. Může jít například o přechod od klasických cigaret k méně škodlivým variantám. Záměrně přitom mluví o méně škodlivých, nikoli o „zdravějších“ alternativách.
