Nechala si v něm vyrobit kopii svého hlasu a pak si poslechla, jak odříkává věty, které přitom z jejích úst nikdy nevyšly. Dokonce v čínštině! Počítači stačilo, aby mu půl minuty četla jakýkoli text. Výsledek si pustila vedle své skutečné nahrávky. „To jsem já!“ zděsila se. „Já přece neumím číst takhle. Ale je to můj hlas, moje intonace i to, jak si pak na konci povzdechnu! A přitom jsem to nikdy neřekla, ani čínsky neumím!“ kroutí Burešová nevěřícně hlavou.
Nejdřív pomůže...
Druhý díl má dvě části. Nejprve moderátorka ukazuje, že s umělou inteligencí se dá mluvit jako se záznamníkem, který ovšem dokáže odpovídat. „Pane Nováku, tohle je pro vás. Ona nepotřebuje, abyste psal, ona potřebuje, abyste mluvil,“ říká v pořadu divákovi z Kolína. Ten jí po prvním dílu napsal, že má artrózu a na klávesnici mu to nejde.
Ukáže taky hlasité předčítání. Vyfotí návod k rádiu, který bez brýlí nepřečte, a nechá si ho přeříkat. „Tohle je podle mě ta nejužitečnější věc, co jsem zatím objevila. A skoro nikdo o ní neví,“ dává k dobru všem.
...a pak okrade
V druhé polovině relace se pak Saskia ptá odborníků, kolik hlasu počítač potřebuje, aby uměl kohokoli napodobit. „Čekala jsem, že hodiny. Odpověď byla, že pár vteřin! Patnáct vteřin...“ říká šokovaně. Tolik hlasového záznamu stačí, aby vnučka na videu popřála nerozlišitelně stejným hlasem babičce k narozeninám. Nemusí to být ani video, ale třeba vzkaz na záznamníku. A může končit žádostí o finanční pomoc ve svízelné situaci...
