Herečka Denisa Pfauserová se odhodlala k dalšímu velkému dobrodružství. Doma nechala svého životního partnera i jejich společnou dcerku Nailu (3) a sama se vydala na pouť Camino de Santiago. Na cestu se po čtyřleté pauze vypravila už potřetí a tentokrát ji čeká desetidenní putování. Nejde přitom jen o turistický výkon a nachozené kilometry. Pro herečku má cesta mnohem hlubší význam. „Má neskutečný čaro a každej tu najde, co hledá. I to, co nehledá. Zkrátka, co potřebuje,“ vysvětlila.
„Moje poutě mi vždycky pomohly najít svou hodnotu. Přinesly mi sebevědomí, seberespekt, zklidnění, osamostatnění, spokojenost. Člověk se pořád za něčím honí, o něco se snaží, věci často nejdou podle plánu a on neví proč. A jednoduchost poutnického života ho naučí, že to nejlepší, co se dá často udělat, jen jen tak být a nechat věci plynout. Jít si za svým snem, pokud to tak cítí, ale nepodlehnout představě, že cesta za ním musí nutně vypadat tak, jak si myslí,“ svěřila se.
Pfauserová se na nové dobrodružství těší se vším, co k němu patří: „Nemůžu se dočkat toho všeho, co mě zase čeká. Vší té čisté radosti, slz, emocí, bolesti, vyčerpání, naplnění, nálezů i ztrát. Toho, jak budu mít tisíckrát chuť to vzdát a jak na sebe budu tisíckrát pyšná, že jsem to neudělala. Malých dojemných okamžiků i velkých emocí. Camino dá zkrátka každému to, co zrovna potřebuje. Protože když jdeme, jsme svobodní.“ Z jejích slov je patrné, že pro ni pouť představuje především možnost zpomalit, ujasnit si myšlenky a znovu objevit samu sebe.
Své zážitky už průběžně sdílí také s fanoušky. Ukázala například klášter, ve kterém přespala, a prozradila, že si začala psát cestovní deník. Jenže romantické představy o poutnickém životě občas narazí na poněkud přízemní realitu. Herečka si postěžovala na nedobré kafe, nechutnou večeři i snídani, kterou si omylem „osolila“ práškem na žaludeční problémy. „Jestli tady neumřeš na náročnost terénu, tak tě normálně otrávěj na ubytování,“ smála se. A přestože na podobné cestě člověk počítá s únavou či bolavýma nohama, některé zážitky by si přece jen raději odpustil.
Při minulé pouti si totiž Denisa jako nechtěný „suvenýr“ přivezla únavovou zlomeninu nártové kosti, jelikož podle svých vlastních slov „přepálila“ začátek a navíc si nabalila příliš těžké zavazadlo. Náročné putování tak pro ni neskončilo jen vzpomínkami a osobním posunem, ale také zraněním. Nezbývá než doufat, že se tentokrát podobným komplikacím vyhne a desetidenní cestu zvládne bez zdravotních následků. Protože zatímco nepovedenou snídani může člověk přetrpět a špatné kafe zapít něčím lepším, zlomenina nohy už je přece jen o poznání méně duchovní zážitek...
