Před dvaceti lety jste měla v plánu mít byt s předzahrádkou, ale máte dům se zahradou. Co se stalo?
Je to jednoduchý příběh. Koupila jsem si byt v Praze a nepovedli se mi sousedi. A já jsem jim za to dodnes neskutečně vděčná. Díky tomu, že jsem tam neměla ideální zázemí, tak jsem začala hledat a upustila od svého snu bydlet v Praze a šla jsem kousek dál. Ale je tu vlak, autobus, do centra je to 25 minut.
Na první pohled mě zaujal krb.
Ten jsem vybírala proto, že jsem tu nechtěla mít klasický, obestavěný, už by tu zabíral moc prostoru. A do tohohle jsem se zamilovala. Kamarádi říkají, že jim to připomíná sitár nebo mandolínu. A o jeho umístění rozhodl sousedův plot. Protože kdyby byl klasicky v rohu, tak by jeho komín už byl na sousedově pozemku. Takže je tam, kde je a já jsem za to ráda.
Máte tu dost netradiční nábytek.
Kdysi tu byla firma, která dovážela nábytek z Indie a Indonésie, byl strašně drahý, to jsem si ho nemohla dovolit. Pak vyhlásili výprodej a všude ubyla u cenovky nula. Tak jsem nakupovala. Mám ho po celém domě. I v ložnici, která se díky němu stala nejlevnější možnou. Všechen nábytek v ní stál dohromady méně než jedna obyčejná skříňka. Už je tu dvacet let a pořád mě baví.
A koukám, že zbyly peníze na dvě piana. Proč jsou tu dvě?
To jedno je pianino, které jsem dostala od rodičů, když jsem nastoupila na konzervatoř, bylo mi 14 let. Byl to můj vysněný nástroj. Do té doby jsme žádné piano neměli a já jsem cvičila na klaviatuře, kterou jsem si namalovala na papír. A pak naši sehnali tohle piano, které se stalo mojí velikou láskou a po letech jsem ho nechala zrekonstruovat. Takže to tady musí být.
A to druhé?
To je mého syna Oskara, který na piano chodí od první třídy, teď je mu 14.
A nemá rád, když ho někdo poslouchá, když si něco hraje pro sebe nebo cvičí a ještě dělá chyby. Takže si dá sluchátka a nikdo nic neslyší.
Synův pokoj s ním prý roste už osm let.
Strašně to uteklo, bála jsem se, aby ho ten pokojíček dlouho bavil. Ale pořád tam jsou věci, které má rád a baví ho. Dá se to přestavovat, přetvářet, je to nadčasové. Takhle to vymyslela moje kamarádka Kamila Douděrová. Pořád to vypadá, jako by se ten pokoj včera dostavěl, a za to jsem jí moc vděčná.
Pojďme na zahradu, abyste nemusela tolik sekat, je tam bazén a trampolína?
Bazén je tam hlavně pro syna a jeho kamarády. Trampolína bývala taky pro ně, ale dneska je tam pro kočku Elišku, má to jako svoji terasu. Moc si ji užívá. Je to už sedm let zásadní člen rodiny. Každý majitel ví, že když má kočku, bydlí u své kočky. I většina barev celého domu vychází z barev jejího kožichu.
A zdá se, že máte vášeň pro hortenzie a barevné kopřivy.
Hortenzie mi opravdu přirostly k srdci, a to jak venku, tak v sušené formě. I v ložnici mám tapetu s hortenziemi. A můj přítel mě seznámil s africkými kopřivami. Když jsem viděla, jak tyto rostliny dokážou vyrůst, tak se staly mojí novou láskou.
