O úmrtí oblíbeného umělce informovalo Divadlo Jána Palárika v Trnavě, se kterým spojil zásadní část svého profesního i osobního života. Ján Rampák se narodil 6. října 1939 v Trnavě jako nejstarší syn. Jeho otec tam byl známým holičem a kadeřníkem – své řemeslo vykonával obdivuhodných 60 let. Maminka Jozefína byla švadlena a Ján nevyrůstal sám, společnost mu dělali dva mladší bratři.
Soutěž na vojně mu změnila život
K umění si našel cestu během povinné vojenské služby ve Valašském Meziříčí. Přihlásil se do recitační soutěže s básní Marína a suverénně ji vyhrál. Když ho později převeleli do Brna, všimli si jeho talentu místní studenti a nabídli mu moderování svých koncertů. Byla to jeho první velká zkušenost před živým publikem.
Z kostela rovnou k drsným rolím
Ján Rampák patřil k hercům poctivé staré školy. Na jevišti dokázal mistrně ztvárnit komediální i hluboké dramatické postavy. Málokdo o něm ví, že byl hluboce věřícím člověkem. V trnavských kostelích často předčítal z Písma, protože kněží oceňovali jeho znělý divadelní hlas. Pikantní momenty přicházely ve chvíli, kdy v divadle hrál v moderních a drsnějších hrách plných vulgarismů – věřící diváci v hledišti pak občas jen nevěřícně koukali.
I když si zakládal především na skromnosti a soukromí, pro Trnavu i celou slovenskou divadelní scénu byl skutečnou ikonou. Kolegové na něj vzpomínají jako na skvělého společníka, obětavého mentora a člověka, pro kterého bylo divadlo vším až do posledního dechu.
