Video se připravuje ...
Šéf pražských strážníků v Epicentru: Bezdomovci, drogy, alkohol? Je to pořád dokola!
Strážníci v Praze pod častou palbou: Útoky i kvůli parkování. Končí to i fatálně, popisuje jejich šéf
Video se připravuje ...
Špatně zaparkované auto, upozornění od strážníka – a vzápětí rána, pád nebo zranění. I tak podle šéfa Městské policie hlavního města Prahy Ludvíka Klemy vypadají některé zásahy v ulicích metropole. V Epicentru Blesku popsal, že útoky dnes přicházejí i v situacích, kdy je strážníci vůbec neočekávají. Z banálního přestupku se pak může stát trestní kauza a zranění může být podle něj dokonce fatální.
Když Klema vzpomíná na dobu, kdy sám sloužil v ulicích, agrese podle něj samozřejmě existovala. Jenže strážník obvykle tušil, kdy přijde. Rvačka v restauraci, konflikt podnapilých nebo vyhrocené fotbalové utkání – v takové chvíli je člověk v uniformě připravený, že se násilí může obrátit i proti němu.
Dnes podle něj přibývá něco jiného: útok „z ničeho nic“ při řešení naprosto banálního problému. „Dnes se naprosto běžně děje to, co vidím na videích ze zákroků: vy se s někým bavíte a on se prostě otočí a napadne vás. Je to neadekvátní reakce na naprosto banální věc, třeba řešení přestupku v dopravě. Domluvu,“ popsal v Epicentru.
Kvůli parkování až před soud
Podle ředitele přitom někdy nejde ani o konflikt kvůli pokutě. Strážník může přijít jen proto, aby řidiče upozornil na špatně odstavené auto a požádal ho, aby přeparkoval. „Mnohdy mi strážník řekne: ‚Ale já jsem ho chtěl jenom upozornit.‘ On by ani pokutu nedostal,“ uvedl.A právě z takové situace může během několika vteřin vzniknout fyzický konflikt.
Následky pak mohou být podstatně závažnější než původní dopravní přestupek. „Ten člověk si pak takzvaně vyslouží trestní stíhání. Potom se mi třeba přijde omluvit, ale je za to trestně stíhaný. Může skončit i ve vězení nebo dostane podmíněný trest,“ popsal.
Největší nebezpečí podle něj spočívá v tom, že strážník útok vůbec nečeká. Při rvačce nebo zásahu proti agresivnímu člověku ví, do čeho jde. Je vycvičený, má donucovací a ochranné prostředky a od prvního okamžiku počítá s možností násilí. Při běžné domluvě kvůli autu je situace jiná. „Ten člověk (...) prostě strážníka, policistu nebo záchranáře napadne. Já tomu říkám takzvaně z otočky.“ Právě tehdy mohou být podle něj následky velmi vážné.
„To prostě nečekáte. Takže zranění v té chvíli může být fatální. Mnohdy je vážné, protože ho strážník neočekává. Třeba spadne, druhotně se udeří do hlavy, jsou tam zlomeniny, tržné rány,“ popsal Klema. A nejde podle něj pouze o zkušenost pražské městské policie. Podobné případy podle svých slov řeší i kolegové z dalších bezpečnostních sborů.
Každodenní agresivita a hledání hranic
Ředitel pražských strážníků přitom rozlišuje mezi nebezpečím, které k práci v bezpečnostním sboru nevyhnutelně patří, a konflikty, které podle něj vůbec vzniknout nemusely. „To, že se v Praze, což je metropole, dějí věci, při kterých strážník musí nasadit zdraví a život, to tak je. Ve chvíli, kdy je to jednou za čas, je to mimořádná věc. Ale mně vadí ta každodenní agresivita, která se stupňuje a podle našich zkušeností je třeba z 90 procent zbytečná," popisuje.
Příčinu hledá i v proměně vztahu části společnosti k autoritám. „Dnes spousta lidí riskuje střet s autoritou a zkouší, kam až může zajít,“ uvedl. Netýká se to podle něj pouze lidí na okraji společnosti. Podobnou změnu vnímá v chování vůči policistům, strážníkům, záchranářům i hasičům. „To, co by většina lidí dříve dělala sama od sebe, protože k tomu nepotřebovala policajta nebo strážníka, aby na ně dohlížel, protože to bylo dáno nějakými normami nebo morálkou, dnes zkusí porušit. A když jim to vyjde, zkusí to podruhé, potřetí," shrnuje.
Druhý den jsou problémy zpátky
Právě opakování stejných konfliktů podle něj přispívá k frustraci lidí v uniformách. „Věnují maximum energie, využijí všechna svá oprávnění, všechno, co se za ta léta naučili. A jsou to za mě prostě profíci v uniformách. A přesto se ti lidé a ty problémy druhý den, kdy přijdou do práce, opakují a opakují se v poměrně velké míře,“ řekl v Epicentru.
To se podle něj týká zejména každodenních přestupků. „U běžného, banálního přestupkového jednání se bojím, že se počet těch věcí navyšuje. A počet lidí, kteří to zkoušejí a bohužel jim to občas projde, je rok od roku větší,“ tvrdí.
Sbor stárne, chybí 270 lidí
Do toho přichází další problém. Pražští strážníci stárnou a mladších nástupců podle jejich šéfa není dost. „Každý měsíc vyhodnocuji průměrný věk strážníků Městské policie Praha a blížíme se padesátce,“ uvedl. Samo o sobě by podle něj vyšší číslo nemuselo být katastrofou, pokud by za zkušenými strážníky přicházela dostatečně početná mladší generace.
Jenže… Pražské městské policii podle něj aktuálně chybí 270 strážníků. „Vezměte si, že u nás někteří lidé tráví od svých dvaceti let až třeba do šedesátky nebo sedmdesátky svůj profesní život na ulici,“ popisuje, o jak těžkou práci i fyzicky vlastně je. Dlouhodobě totiž musí strážníci také zvládat taktickou a střeleckou přípravu i sebeobranu. „Není to dobrá zpráva pro společnost, že nám sbor takto jednostranně stárne, aniž by se doplňoval,“ říká Klema, jehož prioritou při nástupu do funkce před takřka dvěma lety bylo právě sbor personálně zacelit. A pořád se to nedaří.
Sedm z deseti do Prahy dojíždí
Snaží se proto přijít na to, jak lidi do sboru dostat. A nejde jen o peníze – nedaří se to totiž ani navzdory náborovému příspěvku 300 tisíc. Podle Klemy je klíčem třeba i otázka bydlení. „Zhruba 70 procent našich zaměstnanců jsou takzvaně mimopražští. To znamená, že dojíždějí,“ vysvětluje. Praha by se proto podle něj měla více zabývat například ubytovnami nebo sdílenými byty pro strážníky.
Zároveň připouští, že městská policie musí finančně reagovat na zlepšování podmínek u státní policie a armády. „Strážníci jsou placeni, troufám si říct, dobře. Neříkám, že výborně,“ uvedl. Aby ale městská policie zůstala konkurenceschopná, chtěl by se s odměňováním dostat alespoň na srovnatelnou úroveň, ideálně nad ni.
Stejná ulice, ale bez výsluh
Další zdroj frustrace představuje rozdíl mezi strážníky a státními policisty. Strážník může strávit desítky let podobnou prací v ulicích, na rozdíl od policisty ale není ve služebním poměru a nemá nárok na stejný systém výsluh. „Fér to samozřejmě není, protože strážník, který má dnes odslouženo 35 let, stejně jako policista, dělá až na výjimky stejnou nebo podobnou práci na ulici,“ řekl ředitel.
Nejtěžší je podle něj situace u zkušených lidí, kteří už kvůli zdravotnímu stavu nemohou pokračovat. „Je pro mě velice těžké těm strážníkům, kteří jsou moji kamarádi, vysvětlovat, že na rozdíl od policistů nebudou mít v případě, že budou muset odejít třeba ze zdravotních důvodů, takové finanční zajištění, jaké mají jejich kamarádi od policie,“ vysvětlil Klema. Na narovnání těchto podmínek prý ale není politická vůle a troufá si říci, že ani nebude. Praha podle něj může pomoci benefity, bydlením, osobním ohodnocením nebo speciálními odměnami. Klasické policejní výsluhy ale město samo zavést nemůže.
A když „přestřelí“ strážník?
Šéf městské policie přitom nezastírá ani opačnou stránku problému. Dlouhodobý stres a opakované konflikty podle něj nemohou omluvit nepřiměřený zákrok strážníka. „Strážník by měl vždycky udržet profesionalitu do poslední chvíle,“ zdůrazňuje.
Připustil, že čas od času musí exces vlastních lidí řešit. Kamerové záznamy a svědectví dnes umožňují zpětně posoudit, zda použitá síla odpovídala situaci. „Na konci řeknete: ‚Hele, Franto, ale tohle už bylo přes čáru. Ty jsi prostě zareagoval, protože už jsi předpokládal, že něco...‘ A ono to něco třeba nebylo tak intenzivní,“ krčí rameny Klema.
Do reakce se podle něj může promítnout i předchozí průběh směny. „Jestliže už ho třeba někdo za ten den třikrát, pětkrát slovně napadl, tak potom eskaloval i svoji reakci,“ vysvětluje, jak k incidentům občas dochází. To však podle něj není omluva. „Není to správně, ale jsou to jenom lidé a čas od času se to děje,“ vysvětluje.
Témata:
Související
Není se čemu divit, když většina strážníků ma IQ prázdn=é krabice od bot...