Spatřit tu můžeme třeba zkamenělé dinosauří vejce s embryem, unikátní masky z Afriky i Oceánie či kočičí mumii! Kousek, který v expozici sice není, ale odstartoval celou sběratelskou vášeň Oldřicha Uttendorfského, byl Edisonův fonograf. V prvním ročníku medicíny ho objevil, když si potřeboval koupit stůl. „No a nakonec jsem místo stolu koupil právě ten, a mám ho dodnes. Tam to celé začalo,“ vzpomíná.
Dále pak sbíral vše, s čím se setkal, důležité pro něj bylo jen, aby v něm předmět zanechal stopu. Nejprve to bylo africké umění, následovala Oceánie, později Čína a Japonsko i české umění. Po více než šesti dekádách vlastní stovky artefaktů a sám přiznává, že už je nepočítá.
Jeho sbírka, která je nyní k vidění v galerii Magnus Art, se stala pojmem i mezi znalci umění po celém světě, její osud je ale nejistý. Uttendorfský pro ni totiž nemá dědice. Nahlédněte s námi do této jedinečné expozice, která je v této podobě podle jejího autora k vidění poprvé a naposledy.
Na ceně nezáleží
Předměty hledal porůznu po celém světě, na bleších trzích i v galeriích. „Sběratelství není vždy o penězích. Dnes už mezi věcmi skoro nedělám rozdíl, ke všem mám úctu. Když se člověk blíží ke konci života, přemýšlí, co by si vzal do hrobu. A nebudou to nutně nejdražší věci. Mohou to být právě první levné předměty z blešího trhu,“ vypráví.
Oldřich Uttendorfský se narodil českým rodičům a dětství prožil v Indonésii, kde jeho otec pracoval v jednom z Baťových závodů. V 11 letech se přesunul do Nizozemska, studoval na katolické internátní škole a později se stal lékařem. Přes 20 let působil jako porodník a gynekolog na klinikách v Nizozemsku a v USA. Do Česka začal pravidelně jezdit až po roce 1989. Později byl i generálním honorárním konzulem Česka v Nizozemsku a od roku 2011 dosud je honorárním konzulem Monackého knížectví v Praze.
