Recenze: Svět, který přišel o slova, potřebuje Nazývačku

Jaká katastrofa svět postihla, není tak docela jasné. Chybí zkrátka slova. Mluví se o tom, že »něco spadlo z něcového stromu«. Civilizace se staví na nohy jen pomalu a ledacos se změnilo. Namáhavou dřinu vykonávají duchové, ve stínech se plíží příšery a ve vlaku jede bezejmenná kurýrka, která doufá, že si jednou vyslouží jméno.

Recenze: Únos je temná skandinávská detektivka se šmrncem sladké Francie

Jedediah Berry se v jednom svém rozhovoru vyznal z lásky k dílům Franze Kafky, E.A. Poea a autora Alenky v říši divů Lewise Carrolla. A inspirace magickým realismem, existencialismem a tradičním hororem je znát i v Nazývačce. Spíše než o klasickou městskou fantasy jde o magický román, který zkoumá lidské vědomí a to, jakým způsobem jazyk utváří a mění svět kolem nás.

Doručila vznášení. Lehla si ve vodě na záda a uvolnila nohy. Naslouchala vlastnímu dechu. Dělávala to jako dítě, v rybníku za domkem, kde otec zkoumal duchy a bezejmenné věci. U jiného rybníka na druhé straně pojmenovaných území teď padalo z javorů žluté listí a snášelo se na hladinu. Slunce hřálo kurýrku do tváře a do břicha, ale voda byla studená. Kurýrka se chvěla zimou a dělala drobné vlnky. Ze břehu ji sledoval dav lidí. Voda tlumila jejich hlasy. Na chodidlech cítila rybí tlamičky. Ležela tam tak dlouho, že skoro zapomněla, co dělá. A potom vyslovila to slovo, doplavala ke břehu a oblékla se.

Není náhodou, že Nazývačku na knižních serverech a ve skupinách knihomolů málokdy někdo ocení průměrným hodnocením. Je to zkrátka dílo, které vás buď vůbec neosloví, nebo naopak naprosto propadnete její jedinečné podivnosti. Nazývačka není knihou, kterou si vezmete do vlaku nebo letadla, abyste ubili čas cestou na dovolenou. Dějová linka je poměrně sofistikovaně ukrytá mezi gejzírem nápadů a kniha tak vyžaduje vaši plnou pozornost. Pokud jí ale dáte šanci, nabídne vám neobvyklý zážitek.

Poslední sklenička se Samem Neillem. Zpověď chlápka, který náhodou přežil Jurský park