Made in Česko: Z číšníka hotelovým králem. Svoboda začínal s hotýlkem v Krkonoších, dnes má obrat 3 miliardy
Made in Česko přináší příběhy lidí, kteří vybudovali úspěšné české firmy a značky. Hostem dalšího dílu je Jaroslav Svoboda, majitel hotelové skupiny Czech Inn Hotels a jeden z investorů reality show Jáma lvová, kde získal přezdívku „český hotelový král“. Začínal přitom jako vyučený kuchař a číšník, co v jednu chvíli přišel o všechny úspory a zůstal s milionovým dluhem. Dnes jeho firma provozuje 4000 hotelových pokojů, ročně ubytuje tři miliony lidí a má obrat kolem tří miliard korun.
Český hotelový král - takovou přezdívku si Jaroslav Svoboda vysloužil jako jeden z investorů reality show Jáma lvová. Sám ale připouští, že tohle označení není úplně přesné. „Král je většinou nějaký dědičný titul. Já jsem nezdědil vůbec nic,“ říká. Všechno si totiž musel vybudovat od nuly. Dnes je majitelem skupiny Czech Inn Hotels, největší hotelové společnosti u nás. Cesta k tomu ale rozhodně nebyla přímá.
Když v osmdesátých letech dokončil základní školu, na velká studia to podle jeho slov nevypadalo. „Nebyl jsem příliš pilný žák,“ přiznává Svoboda s úsměvem. Vybral si proto učiliště, obor kuchař-číšník. Po škole odešel z Moravy do Prahy a už jako sedmnáctiletý začal pracovat v legendární kavárně Demínka. Následujících zhruba deset let si prošel různými pozicemi, živil se jako číšník, kuchař, recepční a pracoval i na obchodním oddělení hotelů. „Bylo to náročné období. Nejen fyzicky, ale hlavně psychicky,“ vzpomíná.
Právě během práce v hotelích se neustále učil od starších a zkušenějších, zároveň ale přemýšlel, co by sám dělal jinak. A stále silněji cítil, že jednou chce podnikat, chce vést vlastní byznys. První velká příležitost přišla už v 26 letech. Svoboda se stal ředitelem hotelu a dva roky ho vedl. Majitel z Ameriky mu následně nabídl, že když do společnosti vloží peníze, získá její podíl. Pro mladého Svobodu to byla šance, na kterou čekal, vzal proto všechny své úspory, zhruba půl milionu korun, a dalších 500 tisíc si půjčil v bance. Jenže zahraniční majitel firmu následně prodal, zmizel a Svoboda o své peníze nenávratně přišel. „Byla to mladická nezkušenost, neměl jsem nic právně ošetřené,“ konstatuje dnes s pokrčením ramen.
Svoboda se ale nechtěl vracet o několik kroků zpět. Věděl, co umí, a hlavně se stále nechtěl vzdát myšlenky na vlastní podnikání. Pak přišla nabídka na pronájem menšího hotelu v Harrachově. Měl 18 pokojů, jenže na jeho rozjezd potřeboval zhruba dva miliony. Na účtu neměl prakticky nic a zároveň splácel milionový dluh. Nakonec se mu podařilo najít zahraničního investora a hotel převzal. Následující tři roky pak podle svých slov prakticky neznal volno. „Pracoval jsem sedm dní v týdnu od rána do večera. Bylo to asi nejtěžší období mého života,“ popisuje.
Postupně se mu ale podařilo v Krkonoších převzít další hotely, jenže přišel další problém. Zima, respektive její absence. „Nepřišla zima, nebyl sníh. A nepřišla ani ta následující,“ vzpomíná na období, kdy mu znovu zmizely i ty malé úspory, které se mu podařilo vytvořit. Byl otrávený, ale podnikání vzdát nechtěl. Jeho cílem totiž byla Praha.
Krize je příležitost
Když se mu nakonec podařilo získat první hotel v Praze, mohl začít budovat síť i mimo Krkonoše. Jenže v roce 2008 přišla finanční krize, do Česka přestávalo jezdit tolik turistů, zatímco hotelů mezitím výrazně přibylo - nabídka tak výrazně převyšovala poptávku. Svoboda ale dnes na toto období vzpomíná paradoxně jako na jednu z důležitých příležitostí. „Zní to jako klišé, že krize je příležitost. Mně se to ale už mnohokrát potvrdilo,“ říká. A právě během ní se mu podařilo získat další hotely, včetně těch v centru Prahy. „Trpěl jsem jako pes, ale nikdy jsem si nepřipustil, že by to nešlo,“ popisuje.
Přední český hoteliér tvrdí, že se mu celý život vyplácí postupovat krok za krokem. Nepřemýšlí prý příliš nad tím, kde bude za dvacet let, dívá se spíš na několik nejbližších let dopředu. „Za dvacet let bych rád byl stále zdravý a spokojený, abych mohl dál pracovat a být přínosem. Ale byznys plán na dvě dekády dopředu opravdu nemám,“ přiznává. Dnes má Czech Inn Hotels hotely především v Praze a Brně a plánuje vstup i do dalších českých měst. Zároveň už ale dávno překročil hranice republiky. S expanzí do zahraničí přišel Svobodův syn, který dnes se svým otcem ve firmě pracuje. „Začal mě s tím otravovat a já mu pořád říkal, co to vymýšlí, kam bychom lezli, když doma je nám dobře,“ směje se Svoboda. Nápad mu ale začal vrtat hlavou a tak má dnes jeho síť hotely například v Arménii, Gruzii, pobaltských zemích nebo Maďarsku a Porgulasku. Chystá se také do Polska a Rakouska. Cíl je podle Svobody jasný - stát se významným hráčem hotelového trhu ve střední Evropě.
Z původních 36 lůžek v hotýlku v Harrachově se mezitím dostal na a 10 tisíc lůžek, počet by v blízké budoucnosti rád zdvojnásobil. Ročně jeho společnost ubytuje kolem tří milionů lidí a obrat se pohybuje okolo tří miliard korun. „Toho sedmnáctiletého kluka, co roznášel guláš a pivo, by tohle ani ve snu nenapadlo,“ uzavírá upřímně.
V celém podcastu Made in Česko se ale Jaroslav Svoboda rozpovídal i o dalších momentech, které jeho podnikatelskou cestu zásadně ovlivnily. Prozradil například, jak přežil covid, jak přesvědčil přítelkyni, aby prodala panelákový byt kvůli hotelu Don Giovanni, proč si své zaměstnance raději vychovává sám, než aby je přetahoval od konkurence a jak se mu podařilo v roce 2012 koupit legendární hotel Kempinski za stovky milionů korun.
Kolik konkurentů musel zničit?