Je vám osmdesát let a nevypadáte na ně. Jak to děláte?
„Jsem rád na světě. Byla mi dána radost z každého dne. A mám rád mladé lidi. Mají neokoralou mysl. Starší lidé už se přece jen někdy nechají unavit životem. Tomu se bráním.“
Vyhýbaly se vám celý život nemoci?
„Ne, měl jsem například operace žlučníku, jícnu, ale nikdy jsem se tím vnitřně nezabýval. Jakmile se vykřešu, jdu od toho. Taky stále něco dělám pro lepší fyzičku.“
Mohu prozradit, že jste diabetik? Máte tedy nějaká omezení.
„Jsem na tom oproti jiným ještě dobře. Mám famózního diabetologa, ten mi spoustu věcí dopřává. Mohu oříškovou čokoládu, miluju šlehačku, ale nesladím ji. Vůbec důsledně nesladím.“
Myslím, že jsem vás přerušila, vraťme se k vaší fyzičce.
„Máme v domě ve Vrchotových Janovicích krytý bazén, plavu každý den. Miluju saunu, když jsme v Janovicích, jsem v ní obden.“
Jezdíte třeba na kole?
„Ne.“
Takže se vyhýbáte možným úrazům.
„Nedělám to programově, ale mám se rád. Když ve mně něco varovně zabliká, respektuju to.“
Lidé řeknou, to se mu to mluví, má dost peněz.
„S tím peníze nesouvisí. Pocházím z židovské rodiny, všichni za války zahynuli, nebylo jim dopřáno prožít jejich životy. Držím ten štafetový kolík i za ně. Vím, že jsem už v cílové rovince, ale běžím dál. To vědomí mě povzbuzuje a zavazuje.“
Vím, že vás drží i láska.
„Mám o třicet let mladšího partnera, jsme spolu skoro dvacet let. Má z prvního svazku dvě dcery, ta starší už má syna, takže je Martin dědeček. A já jsem druhý.“
Sestra Marta Skarlandtová bojuje s vážnou nemocí.
„Ano, bohužel. Sestra je ale neskutečně silná osobnost. Žije se svou vnučkou, která o ni pečuje. Cestují spolu, byly například v Londýně.“
Máte neteř Lindu, která opustila divadelní prostředí a dělá paliativní péči.
„Pomohl tomu odchod mého švagra, jejího otce (muzikant z KTO Zdeněk Skarlandt †79). Linda to velice silně prožívala. Ten divadelní svět jí začal najednou připadat nesmyslný. Herci jsou obtěžkáni sebou samými. Chtěla něco smysluplnějšího. I v tom duchu studuje.“
Jaké máte životní krédo?
„Být něčemu a někomu platný. To něco je divadlo Ungelt, které jsem před jednatřiceti lety založil, a ten někdo je především můj partner Martin Šimek. Dnes jednatel divadla a provozní ředitel a jednou majitel.“
