Klaus v Epicentru: Knížák už neměl sílu být! …v posmrtný život nevěřím
Vztah, který trval desítky let, a člověk, kterému jindy pragmaticky vystupující politik říkal „nejlepší kamarád“. Václav Klaus v Epicentru otevřeně promluvil o posledních chvílích umělce, performera a exředitele Národní galerie Milana Knížáka. Popsal, proč podle něj „už neměl sílu být“, přiznal, že nevěří v posmrtný život, a prozradil také, jak vznikl nápad na pohřeb se státními poctami.
Klaus za Knížákem, který zemřel před týdnem po dlouhodobé hospitalizaci, docházel tři týdny téměř každý den nebo obden. „Prožíval jsem i jeho poslední chvíle. Už neměl sílu. Neměl sílu být dál,“ uvedl exprezident. Smrt podle něj pro jeho přítele znamenala i určitou formu vysvobození. Knížák byl totiž podle Klause sebevědomý člověk, který těžce nesl stav, kdy už nevládl vlastnímu tělu. „Nenechal se vláčet nikým ani ničím. Myslím, že se to projevovalo i tímto způsobem,“ popsal.
Se ztrátou blízkého přítele se Klaus podle svých slov sžít nedokáže. „Zabývám se tím nepřetržitě. Připravuji projev (na poslední rozloučení, které se koná v pátek – pozn. red.), takže s ním v hlavě žiji pořád,“ řekl. Zůstává také v kontaktu s Knížákovou rodinou, především s jeho manželkou, která se o něj podle Klause po desetiletí starala. Právě při těchto kontaktech a následných rozhovorech s členy vlády se podle něj zrodil nápad, aby rozloučení nebylo pouze civilní.
Přišel jsem s tím, myslím, já
Klaus v Epicentru otevřeně řekl, že iniciativa k uspořádání pohřbu se státními poctami vzešla od něj. „Někdo s tou myšlenkou musí přijít. Myslím, že jsem to byl já,“ uvedl. O věci následně mluvil s několika ministry a myšlenka se dostala až k ministrovi kultury Otu Klempířovi (Motoristé), který ji v podobě návrhu donesl na vládu – kabinet jej následně „odklepl“. „Tento typ obřadu u nás není příliš běžný, a proto se také řada věcí musela domýšlet za pochodu,“ dodal Klaus.
Rozhodnutí vlády bylo pozoruhodné i tím, že Knížák, který byl bývalým režimem perzekvován, řadu jejích členů ostře kritizoval. Andreje Babiše (ANO) v minulosti označoval mimo jiné za „zloděje“ a „estébáka“, nemile glosoval také Klempíře, který si zadal s StB. Klaus ocenil, že se členové kabinetu přes osobní útoky přenesli. „Ukázali svou velikost. Ukázali, že jsou nad tím a že se Knížákovým pošťuchováním nenechali vyvést z míry,“ řekl. „I premiér Babiš se z mého pohledu zachoval velmi pěkně.“
Chtěl být uctíván a přijímán
Zda by s poctami od lidí, s nimiž měl problém, souhlasil sám Knížák, si Klaus netroufl jednoznačně říct. Připomněl ale podobný spor z doby svého prezidentství, kdy chtěl umělci udělit státní vyznamenání. Knížák ho podle něj nejprve ostře odmítal, nakonec se však nechal přesvědčit. „Přes všechny jeho silácké výroky chtěl být přijímán a akceptován. Dokonce bych řekl, že chtěl být uctíván a ctěn do té míry, jakou si zasloužil,“ uvedl Klaus.
Klaus se vyjádřil také ke spekulaci, která kolovala v Knížákově okolí, že jeho zdravotnímu stavu mohlo uškodit očkování proti covidu před 6 lety. „Skoro bych si myslel, že to tak mohlo být. Nemohu ale tvrdit, že bych to dokázal analyticky nebo vědecky prokázat,“ zdůraznil. Připomněl, že Knížák od mládí trpěl těžkým astmatem.
Přišel jsem a řekl: Milane, tohle nejde
Před třemi lety ho Klaus podle svých slov přesvědčil k okamžité hospitalizaci, při níž lékaři odhalili onkologické onemocnění plic. „Přišel jsem k němu domů a řekl jsem mu: ‚Milane, tohle už nejde. Mám tady v telefonu čísla na tři šéfy pražských nemocnic. Teď zavolám a hned tě tam odvezeme.‘ Nakonec souhlasil,“ popsal v Epicentru. „Při hospitalizaci se objevilo onkologické onemocnění plic, které bylo do určité míry zastřeno tím, že se předpokládalo, že všechny jeho obtíže souvisejí s astmatem. Přispěl jsem tedy k tomu, že byl ještě ten večer hospitalizován. I tak blízký náš vztah byl,“ tvrdí.
Na otázku, kde je jeho přítel nyní, odpověděl Klaus bez náboženské útěchy. „V posmrtný život bohužel nevěřím. A mám pocit, že ani on v něj nejspíš nevěřil,“ řekl. Svůj v podstatě ateistický postoj, který veřejně formuloval už při prezidentské kandidatuře v roce 2003, prý ani s věkem nezměnil.
Umělec, pedagog, buřič
Milan Knížák patřil k nejvýraznějším osobnostem českého poválečného umění. Mezinárodně se proslavil jako performer, výtvarník, hudebník, pedagog a dlouholetý člen avantgardního hnutí Fluxus. Po roce 1989 vedl Akademii výtvarných umění v Praze a v letech 1999 až 2011 byl generálním ředitelem Národní galerie – stylem vedení instituce, který mnozí považovali za „autoritářský“, si nadělal spoustu nepřátel, jiní jeho odkaz vyzdvihují dodnes.
Během své kariéry vytvořil tisíce výtvarných děl, knih i hudebních projektů a jeho práce jsou zastoupeny ve významných světových sbírkách. Vedle umělecké tvorby byl známý také svými nekompromisními názory na politiku, společnost i kulturu, které často vyvolávaly veřejné debaty.












Vzdělání není totéž co formální kvalifikace získaná za nerovných podmínek.