Bylo 24. července kolem šesté večer a Petr si s přítelkyní a pěti dětmi užíval poslední hodiny dovolené ve městě Mielno na severozápadě Polska. Leželi na písku a užívali si sluníčka, když vtom zaslechli zoufalé volání. „Přítelkyně si všimla, že dva lidé ve vodě mají problém. Volali o pomoc, nezvládali plavat v okolí vlnolamů. Na pobřeží stál hlouček lidí. Já jsem se posadil, plavčíci nikde, a tak jsem se rozhodl, že jim zkusím pomoci,“ popsal Blesku strážník, který u Městské policie Praha pracuje už šest let. Věřil si, že je dobrý plavec, a tak mu nebude dělat problém se k lidem zmítajícím se ve vlnách dostat.
Plavčíci byli právě v tu chvíli dál na jiném stanovišti, a tak pro ně nejprve musel někdo doběhnout, což nějakou chvíli trvalo. Petr se tedy do vln vydal sám. Jeden z přihlížejících se jej ještě snažil zadržet s tím, že je to nebezpečné, ale Petr se nedal.
Chlapec s tátou od něj byli vzdáleni zhruba 30 metrů, zanedlouho se mu ale podařilo se k nim dostat. „Táta byl ve velké panice, přes chlapce se sápal, byl by schopen ho utopit. Nejprve jsem se snažil chlapce nadhodit a postrčit, aby se chytil vlnolamu. Pak jsem objal stehny jeden kůl a natáhl jsem se pro staršího muže, přitáhl jsem ho a jemu se taky podařilo chytit se kůlu,“ uvedl strážník.
V této poloze pak čekali, než na pomoc dorazí plavčíci. „Přišlo mi, že to trvalo dlouho, ale nejspíš to byl mžik, pár minut,“ dodal. Pak už se na břehu objevili čtyři plavčíci, došli do míst, kde ještě dosáhli, a Petrovi a dvěma zachráněným u vlnolamu házeli plováky, kterých se mohli chytit. Pak už je přitáhli do bezpečí na souš. Petrovi pak oba zachránění poděkovali.
Proč se Petr rozhodl vrhnout se do vln, ačkoliv tak sám sebe vystavil nebezpečí? „Bylo to automatické, vůbec jsem nad tím v tu chvíli nepřemýšlel. Nikdy jsem takovou situaci nezažil. Řekl jsem si prostě, že vím, že tam určitě doplavu a že na cestu zpět už přijde pomoc. Nevěděl jsem, co přesně jak udělám, byla to improvizace, která se díkybohu povedla,“ dodává s tím, že nemyslel ani tak na sebe jako na své děti, které by trpěly, kdyby se mu přímo před jejich zraky něco stalo.
Teď je pro ně ještě větším hrdinou, stejně jako pro přítelkyni. „Celou dobu stála na pláži a modlila se, abych se dostal zpět v pořádku. Teď pořád chodí a chválí mě, až je mi to trapné. A děti aspoň mají co vyprávět,“ dodal Petr se smíchem na závěr.
