Rumunská gymnastka Nadia Comaneciová se stala první gymnastkou v historii olympijských her, která dostala známku 10,00. Na hrách v Montrealu ji rozhodčí udělili celkem sedmkrát a ze čtrnáctileté dívky se přes noc stala světová senzace. Místo pohádkového života ji ale doma čekala realita totalitního Rumunska – neustálý dohled tajné policie Securitate, ztráta soukromí a nakonec i dramatický útěk za svobodou.
Olympijské tabule nepočítaly s dokonalostí
Psal se rok 1976 a gymnastka z rumunského města Onești (které tehdy neslo název Gheorghe Gheorghiu-Dej) přepsala dějiny svého sportu. Její perfektní sestava na bradlech přinesla první olympijskou desetibodovou známku v historii ženské sportovní gymnastiky. Protože světelné tabule uměly zobrazit maximálně 9,99, objevila se na nich hodnota 1,00, která nejprve zmátla diváky i televizní komentátory.
Sedm perfektních známek, tři zlaté medaile, jedna stříbrná a jedna bronzová udělaly z Nadi Comaneciové největší hvězdu her.
Jenže v komunistickém Rumunsku měla sláva i odvrácenou tvář. Režim Nicolae Ceaușeska využíval úspěšnou sportovkyni jako symbol své propagandy. Podle později zveřejněných archivů byla pod dohledem obávané tajné policie Securitate, která sledovala její kontakty i soukromý život. Telefonní hovory byly odposlouchávány a osobní svoboda prakticky neexistovala.
Útěk z dosahu Ceaușeskova režimu
V osmdesátých letech se situace dál zhoršovala. Bulvární média i některé pozdější výpovědi spekulovaly o údajném zájmu diktátorova syna Nicua Ceaușeska o slavnou gymnastku. Sama Nadia Comaneciová však po letech opakovaně uvedla, že s ním nikdy neměla milostný vztah. Jisté je, že život pod neustálým dohledem režimu byl pro ni stále nesnesitelnější.
V listopadu 1989, pouhé tři týdny před rumunskou revolucí, se rozhodla uprchnout. V noci z 27. listopadu se v naprostém utajení vydala spolu se skupinou dalších uprchlíků k maďarským hranicím. Brodili se blátem, postupovali tmou a každým krokem riskovali, že je pohraniční stráž zadrží nebo zastřelí.
Později vzpomínala, že útěk vnímala jako jediné možné řešení. Věřila, že jen odchod z Rumunska jí umožní začít konečně žít svobodně.
Nový život za oceánem
Přes Maďarsko a Rakousko se nakonec dostala do Spojených států. Její příjezd vyvolal po celém světě obrovský zájem. Ani tam ale neměla zpočátku vyhráno. Musela se vymanit z vlivu převaděče, který se snažil těžit z její slávy, teprve poté se jí podařilo začít nový život.
Později našla nový domov i životního partnera – amerického olympijského gymnastu Barta Connera. Společně se věnovali propagaci gymnastiky, práci s mladými sportovci i charitativním projektům.
Medaile nebyly víc než svoboda
Příběh Nadi Comaneciové připomíná, že ani největší sportovní úspěchy nezaručí svobodný život. Z dívky, která ohromila svět dokonalými sestavami, se stala také žena, která musela riskovat vlastní život, aby unikla totalitnímu režimu.
Její osud dodnes patří k nejvýraznějším příběhům sportovců, kteří za svobodu zaplatili odchodem z vlasti. A ukazuje, že za leskem olympijských medailí se někdy skrývají příběhy mnohem dramatičtější než samotné sportovní vítězství.
