Hvězda Varů odhalila sílu žít a odvahu nečíst. Pavla Tomicová jako hrdinka, na niž nelze zapomenout
Co se stane, když žena s hlasem Pavly Tomicové odhalí v pozůstalosti milovaného muže cizí ženské dopisy, ale rozhodne se je zkrátka nikdy neotevřít? Alice Horáčková ve svém dokumentárním románu dokazuje, že někdy je samotný akt vyprávění silnější a očistnější než jakákoliv odhalená pravda.
Neotevřené dopisy autorky Alice Horáčkové jsou fascinující sondou do života jedné obyčejně neobyčejné ženy, která musela na svých bedrech utáhnout nejen geniálního a psychicky křehkého umělce, ale rovnou celou absurditu socialistického Československa. Hlasem díla se stala Pavla Tomicová, která v produkci nejúspěšnějšího českého vydavatelství audioknih příběh vypráví. Po veleúspěšné premiéře snímku Chica Checa (2026) na karlovarském festivalu se jí dostává znovu oprávněné pozornosti.
„Myslím, že tohle má opravdu široké spektrum posluchačů, které by to mohlo zaujmout. Strašně fajn to bude pro příslušníky mojí generace, kteří v tom stejně jako já budou nacházet věci, které člověk zažil, ovšem leckdy už zapomněl,“ odhalila herečka svou vizi toho, komu je podle ní příběh určen. „Ale stejně tak bych to ráda dala svým dětem. Jsou sice dospělí, ale pořád mladí a tu dobu znají jenom z vyprávění. A touto formou by se jim to přiblížilo úplně nejlíp. Ovšem ta knížka není jen o zmapování nějaké doby, i když to dělá dobře a přístupnou formou, ale ten lidský příběh je tam tak silný, že s sebou nese i spoustu dalších témat. Má to zkrátka sílu dokumentu doby i osobního příběhu,“ věří Tomicová.
••• Ptáte se, proč jsem ty dopisy neotevřela? Nevím, nelíbilo se mi to písmo, určitě to psala nějaká ženská, radši jsem ten šuplík hned zabouchla. Když jsem v Járově pokoji, tak mám co dělat sama se sebou, nemůžu se z toho vzpamatovat, semlelo se to celý tak rychle, když jsem mu tam minule otevřela dveře, tak jsem se hned rozbulila. Doktorka mi řekla, že aspoň ten rok musím počítat, že budu přecitlivělá. A vidíte, bude to rok a já pořád ještě říkám: „Tady bydlíme.“ •••
Současná literární scéna se často hemží trpícími hrdinkami, které se teatrálně hroutí pod tíhou nespravedlivého osudu. Alena, protagonistka románu Alice Horáčkové (vydaného nakladatelstvím Argo), je však uhnětena z docela jiného těsta. Otec jí po únorovém převratu skončil v jáchymovských lágrech, v dětství bojovala s krutými následky dětské obrny, ve dvaceti pašovala na Západ dolary zavařené v játrové paštice a při porodu jí arogantní komunistický primář rozřízl břicho tak brutálně, jen aby z jejího muže vymámil úplatek v podobě obrazu. „Já jsem téměř ve stejném věku jako hrdinka, takže pro mě čtení bylo naprosto přirozené. Rozhodně však souhlasím, že celé vyprávění působí velmi autenticky, a to i pro mladší posluchače,“ uvedla představitelka knihy Tomicová.
A kdo tedy je Alena? Nehroutí se. Pije kávu, zapaluje si jednu cigaretu od druhé, glosuje vše s břitkou, neúprosnou ironií a odmítá se zařadit do role oběti. Dokonale tak zastupuje onen archetyp takzvaných „tažných“ žen, které tvoří nosné pilíře pro lidi „chovné“ – což byl přesně případ jejího manžela Járy, význačného disidentského malíře zmítaného maniodepresivními propady a občasnými alkoholickými úniky. „Zaujala mě spousta jejích myšlenek a komentářů, v nichž se skrývá životní moudrost. Její síla se odráží právě v tom, že se z toho všeho nezhroutila. Pro mě je to opravdová hrdinka,“ dodává Tomicová.
Hrabal v sukni a mistrovství jednoho hlasu
Horáčková zvolila pro svůj román extrémně nosnou formu jednostranného dialogu. Alena vypráví svůj příběh z pozice truchlící vdovy mlčící novinářce (a skrze ni i čtenářům a posluchačům). Přeskakuje z tématu na téma, její promluva má rytmus, nezkrotnou živočišnost a dikci, která čtenáři bezděčně připomene ty nejlepší pábitelské pasáže Bohumila Hrabala. S tím rozdílem, že tady zní výrazný, ryze ženský hlas, který suverénně zbavuje mýtů jak posvátný disent, tak i samotné bohémské umělecké prostředí. Autorce se podařilo vybrousit jazyk k absolutní přirozenosti. Čtenář nemá pocit, že drží v ruce stylizovanou literaturu, ale že skutečně sedí se sklenkou vína v zakouřené pražské kuchyni a ohromeně poslouchá ženu, jež si už tváří v tvář životu nemá co nalhávat.
O to více v textu vynikne onen titulní motiv neotevřených dopisů. Alena je najde v manželově stole, popsané cizí ženskou rukou. Její volba nechat je zapečetěné není slabostí. Je to projev svrchované důstojnosti a zralosti. Znamená to volbu uchovat si svůj vybojovaný příběh o vlastní rodině nedotčený a nenechat si zpětně rozbít to, do čeho investovala celý svůj životní elán a mládí. Spálení dopisů na chalupě je aktem terapie, stejně jako samotné vyprávění.
Pusťte si ukázku z audioknihy:
Audiokniha jako dokonalá symbióza
Jakkoliv je knižní podoba strhující a čtivá, samotný text přímo volal po svém hlasovém zpracování. Toho se bravurně zhostilo vydavatelství OneHotBook a režisérka Natália Deáková. Obsazení herečky Pavly Tomicové do role vyprávějící Aleny se zpětně jeví jako tah čirého génia. Tomicová, obecně známá svým robustním, komediálním i hluboce lidským projevem, propůjčila textu naprostou autenticitu. Její hlas umí být v jedné vteřině ironicky kousavý a plný despektu, když popisuje stupiditu normalizačních kádrováků, a hned ve druhé zlomově něžný a ztišený, když vzpomíná na milovaného manžela, kterého se jí nepodařilo zachránit.
Audiokniha tak nepůsobí jen jako pouhý načtený text, ale jako intimní, bolestná i katarzní zpověď, na které máte tu vzácnou čest se tajně podílet. „Nevěděla jsem, že paní Alena má svou skutečnou předlohu (jejíž identitu spisovatelka ani po její smrti nevyzradila, pozn. red.), ale tušila jsem, že by to mohla být reálná postava. Takže mě to vlastně nepřekvapuje a je mi to celé o to milejší,“ přiznává Tomicová.
Neotevřené dopisy Alice Horáčkové jsou knihou, která se nesnaží suchopárně poučovat o historii. Nechává ji prožít přes reálné pachy, slzy, manšestráky, hádky a smích. Je to hluboká pocta obyčejné lidské výdrži a těm nenápadným ženám, které drží tenhle svět pohromadě, zatímco jejich talentovaní muži bezstarostně létají v oblacích. Horáčková jednoznačně potvrdila, že patří k absolutní špičce současné české literární scény, protože umí najít obrovský román i na stísněné ploše starého pražského bytu. Pokud si letos máte přečíst či poslechnout jen jednu knihu, ať je to právě tahle.
Tomicová je první žena na světě, kterou opustil její manžel! Asi věděl proč! Ona vypadá, že o sebe vůbec nedbala, co čekala? Kolik let o ní, tady budete ještě psát, myslíte, že ona je nenahraditelná nebo tak úžasná? Není a nebyla a nebude! 👎